17 C 70/2020-22 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 6. 1. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 261 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o dluh na příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný je evidován jako provozovatel osobního automobilu [registrační značka] s objemem válců od 1 350 do 1 850 cm3, a v době od 19. 1. 2018 do 22. 3. 2018, tj. po dobu 63 dnů neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Dlužná částka sestává ze základu příspěvku 2 961 Kč, tj. 47 Kč denně po dobu 63 dnů, a dále z poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření i všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště [adresa žalovaného]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu jeho bydliště. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupkyně žalobkyně vyjádřila souhlas s takovým procesním postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 16. 11. 2020 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byl poučen podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jeho souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaslal soudu své vyjádření, proto soud jeho souhlas s postupem podle uvedeného zákonného ustanovení předpokládal. Za popsané situace bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze sdělení Městského úřadu Český Těšín ze dne 20. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný [celé jméno žalovaného] byl zapsán jako vlastník i provozovatel silničního motorového vozidla [registrační značka] v rozhodném období od 16. 1. 2018 a je jím až doposud. Dopisem ze dne 3. 5. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 261 Kč ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto dopisu, kdy se jednalo o příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů, v souvislosti s tím, že žalovaný jako provozovatel osobního motorového vozidla [registrační značka] neměl v době od 19. 1. 2018 do 22. 3. 2018 sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Následně byl žalovaný znovu žalobkyní upomínán o úhradu této částky upomínkou ze dne 17. 8. 2018 a druhou upomínkou ze dne 5. 10. 2018, které byly odeslány žalovanému a po uplynutí úložní doby vráceny odesílateli zpět. Dále byl žalovaný o úhradu dlužné částky upomínán v předžalobní upomínce advokátky ze dne 22. 11. 2019, která byla podle obsahu poštovního podacího archu téhož dne odeslána žalovanému. Žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl a je evidován jako vlastník a provozovatel předmětného motorového vozidla [registrační značka], a to i v období uvedeném v žalobě, tj. od 19. 1. 2018 do 22. 3. 2018. Podle databáze žalobkyně v té době neměl žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla, přičemž žalovaný netvrdil opak. Žalovaný tak porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/99 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm příspěvek za každý den porušení této povinnosti v souladu s ustanovením § 4 zákona uvedeného zákona. V souladu s ustanovením § 4 odst. 2 tohoto zákona platí vyvratitelná domněnka, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla, resp. provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem, resp. provozovatelem tohoto vozidla. Výše příspěvku se podle ustanovení § 4 odst. 3 tohoto zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ustanovení § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je také povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazby příspěvku jsou uvedeny v ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/99 Sb., kdy u osobního automobilu s objemem válců od 1 350 do 1 850 cm3 činí tato sazba 47 Kč. Podle ustanovení § 2a této vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Žalovaný byl žalobkyní řádně vyzván k zaplacení příspěvku dopisem ze dne 3. 5. 2018, výzva k úhradě příspěvku obsahovala všechny náležitosti stanovené v ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/99 Sb. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uplatněný příspěvek žalobkyni uhradil, nevyvrátil ani domněnku, že za dobu uvedenou v žalobě byl skutečně provozovatelem předmětného vozidla, a proto byl zavázán k úhradě příspěvku ve výši 63 x 47 Kč, tj. 2 961 Kč a dále částky 300 Kč jako poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tj. celkem zaplacení částky 3 261 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu uvedenou v žalobě v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, výše tohoto úroku odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného nahradit zcela úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, za provedené tři úkony právního zastoupení po 100 Kč za každý z nich a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. jako podíl 21 % ze součtu uváděné odměny a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč. Žalovaný měl dlouhou dobu možnost řešit věc mimosoudně, když žaloba byla podána více než rok po uplynutí lhůty splatnosti dluhu, navíc byl v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.