26 C 313/2020-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 590 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 685,17 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 239,70 Kč a s 23,72% úrokem z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 2 660 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 175,73 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 395,81 Kč a s 23,72% úrokem z částky 2 048,69 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 2 048,69 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od [právnická osoba] Credit International, [anonymizováno], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Tato společnost je v důsledku fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016 právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o půjčce. Dne 11. 8. 2016 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 5 180 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Žalovaný však neuhradil na jistině půjčky částku 7 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 2 580 Kč, celkem uhradil pouze 2 590 Kč. Dne 31. 5. 2016 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 5 180 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Žalovaný však neuhradil na jistině půjčky částku 2 048,69 Kč a na souhrnném poplatku částku 611,31 Kč, celkem uhradil pouze 9 520 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina obou půjček úrokem ve výši 23,72 % ročně dle článku 1.2 smluvních podmínek. Žalobkyně kapitalizovala úrok 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částky 3 685,17 Kč a 1 175,73 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazených jistin za dobu do postoupení, tj. 29. 11. 2019, v částkách 1 239,70 a 395,81 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel půjček [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (půjčku) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o půjčce [číslo] ze dne 11. 8. 2016 a [číslo] ze dne 31. 5. 2016, výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 a karet zákazníka ze dne 31. 5. 2016 a ze dne 11. 8. 2016. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 8. 2016 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 5 180 Kč, tj. celkem 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 31. 5. 2016 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 5 180 Kč, tj. celkem 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Z karty zákazníka ze dne 31. 5. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že bydlí s rodiči, děti nemá, je svobodný, je invalidní důchodce od března 2011, pobírá důchod 5 962 Kč a na brigádách vydělá 9 875 Kč měsíčně, jeho náklady činí 5 950 Kč měsíčně. Obdobné prohlášení učinil žalovaný i v zákaznické kartě ze dne 11. 8. 2016, jedinou změnou byla výše výdajů, a to v částce 6 200 Kč. Žádné listiny prokazující údaje uváděné žalovaným však připojeny nebyly. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] zanikla fúzí sloučením ke dni 30. 9. 2016 a jejím nástupcem se stala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (nyní pod [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 11. 2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 5. 2020. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil smlouvy o půjčce uzavřené mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a žalovaným jako absolutně neplatné s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté půjčky, kdy se jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání smluv zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalovaného, že údaje jím uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalovaného a které jsou zmiňovány v kartě zákazníka. Zkoumání příjmů a výdajů žalovaného bylo dle soudu zcela nedostatečné. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatných smluv převzal od p