26 C 316/2020-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 22 230 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 616,83 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 632,94 Kč a s 23,72% úrokem z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 14 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 038,99 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 430,83 Kč a s 23,72% úrokem z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 28. 4. 2017 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 9 620 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 380 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 390 Kč. Dne 13. 2. 2017 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 7 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 3 300 Kč. Dle žalobkyně byly jistiny obou úvěrů úročeny úrokem ve výši 23,72 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 4 616,83 Kč (smlouva ze dne 28. 4. 2017) a ve výši 4 038,99 Kč (smlouva ze dne 13. 2. 2017), a to za dobu do postoupení na částku a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 29. 11. 2019, v částce 1 632,94 Kč, respektive 1 430,83 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 2. 2017 a [číslo] ze dne 28. 4. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020, karet zákazníka ze dne 13. 2. 2017 a ze dne 28. 4. 2017 a fotokopie pracovní smlouvy včetně dodatku a výplatních lístků za prosinec 2016 a leden, únor a březen 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13. 2. 2017 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 7 400 Kč, tj. celkem 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že má jedno dítě, bydlí jako nájemník, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od února 2016 s čistou mzdou 11 726 Kč, další příjmy činí 4 000 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 1 500 Kč, jiné výdaje činí 1 500 Kč měsíčně, exekuční srážky činí 3 698 Kč měsíčně. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 4. 2017 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 9 620 Kč, tj. celkem 22 620 Kč v 58 týdenních splátkách po 380 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že má jedno dítě, bydlí jako nájemník, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od února 2016 u [právnická osoba] s čistou mzdou 14 067 Kč, další příjmy činí 6 000 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 2 000 Kč, jiné výdaje činí 3 500 Kč měsíčně, splátky úvěru činí 1 200 Kč měsíčně. Žalovaný předložil pracovní smlouvu ze dne a výplatní pásky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 5. 2020. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalovaný doložil úvěrující společnosti toliko své příjmy, a to výši mzdy vždy za dva měsíce před uzavřením smlouvy a taktéž existenci pracovního poměru na dobu neurčitou. Úvěrující však nevěnoval dostatečnou pozornost doložení pravidelných výdajů na straně žalovaného. Z předložených výplatních lístků je možno dovodit toliko provádění exekučních srážek výživného a srážku za ubytování. Nebyla však doložena celková výše nákladů na bydlení včetně služeb a energií, výše srážky neodpovídá výši těchto výdajů deklarované v kartě zákazníka. Z výplatních lístků taktéž nelze dovodit výši exekučně vymáhaného dluhu, zřejmě na výživném, a to zda srážky jsou prováděny pouze na běžné nebo i na dlužné výživné, případně zda srážka pokrývá běžné výživné za jeden měsíc v plné výši či nikoliv. Bez zjištění těchto dalších údajů o struktuře a výši pravidelných výdajů žalovaného a s přihlédnutím k nijak vysokému příjmu z pracovního poměru nelze dospět k závěru, že žalovaný byl by schopen poskytnuté spotřebitelské úvěry řádně splácet. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněné v tomto řízení nároky by mohly být částečně posouzeny jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatných smluv převzal od předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 23 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 3 690 Kč a v