26 C 330/2020-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 7 955 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 088,19 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 560,81 Kč a s 20,98% úrokem z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 18 320 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 811,90 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 988,33 Kč a s 23,72% úrokem z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Tato společnost je v důsledku fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016 právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o půjčce. Dne 7. 4. 2015 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 2 955 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho. Dne 16. 1. 2015 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 9 620 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 4 300 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina obou půjček úrokem ve výši 23,72 %, respektive 20,98 % ročně dle článku 1.2 smluvních podmínek. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částky 4 088,19 Kč a 11 811,90 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazených jistin za dobu do postoupení, tj. 6. 12. 2019, v částkách 1 560,81 a 3 988,33 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel půjček [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (půjčku) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o půjčce [číslo] ze dne 7. 4. 2015 a [číslo] ze dne 16. 1. 2015, výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020, výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 a karet zákazníka ze dne 7. 4. 2015 a ze dne 16. 1. 2015. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 4. 2015 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 2 955 Kč, tj. celkem 7 955 Kč v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 1. 2015 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 9 620 Kč, tj. celkem 22 620 Kč v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Z karty zákazníka ze dne 7. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že bydlí jako nájemník, není majitelem automobilu, splácí již půjčku u stejného subjektu, je zaměstnán jako [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] s čistou mzdou ve výši 12 000 Kč měsíčně, děti nemá. Náklady na bydlení činí 4 200 Kč, na domácnost 3 000 Kč na telefon 200 Kč, tj. celkem 7 400 Kč měsíčně. Obdobné prohlášení učinil žalovaný i v zákaznické kartě ze dne 16. 1. 2015, uvedl však, že žije s rodiči, jeho příjem činí 12 600 Kč měsíčně a celkové výdaje 7 500 Kč měsíčně. Žádné listiny prokazující údaje uváděné žalovaným však připojeny nebyly. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [IČO] zanikla fúzí sloučením ke dni 30. 9. 2016 a jejím nástupcem se stala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (nyní pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [IČO]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 12. 2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 7. 5. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 10. 5. 2020. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil smlouvy o půjčce uzavřené mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a žalovaným jako absolutně neplatné s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté půjčky, kdy se jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání smluv zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalovaného, že údaje jím uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalovaného a které jsou zmiňovány v kartě zákazníka. Zkoumání příjmů a výdajů žalovaného bylo dle soudu zcela nedostatečné. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněné v tomto řízení nároky by mohly být částečně posouzeny jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatných smluv převzal