26 C 339/2020-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 8 451 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 528,68 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 460,59 Kč a s 28% úrokem z částky 5 149,45 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 149,45 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 10. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 7 145 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 253 Kč. Žalovaný však neuhradil na jistině zápůjčky částku 5 149,45 Kč a na souhrnném poplatku částku 3 301,55 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 28 % ročně dle článku 4 smluvních podmínek. Žalobkyně kapitalizovala úrok 28 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 528,68 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 14. 6. 2018, v částce 460,59 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel zápůjčky [právnická osoba] s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do zákaznického karty žalovaného a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 12. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 včetně podacího lístku ze dne 13. 7. 2018, výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020, přehledu plateb a zákaznické karty ze dne 9. 12. 2016. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 12. 2016 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále souhrnný poplatek ve výši 7 145 Kč, tj. celkem 15 145 Kč v 60 týdenních splátkách po 253 Kč (poslední splátka 218 Kč), přičemž první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil [právnická osoba], že je [anonymizováno], má [anonymizováno] vzdělání, [anonymizováno 12 slov] [právnická osoba] s čistou mzdou 20 000 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činí 15 900 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 15 000 Kč. Žalovaný měl předložit pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, tři výplatní pásky a rozpis SIPO za 3 měsíce. Tyto listiny nebyly žalobkyní v řízení soudu předloženy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 6. 2018 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 7. 2018 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 12. 3. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 13. 3. 2020. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o zápůjčce je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně kromě zákaznické karty obsahující toliko prohlášení žalovaného nedoložila žádnou listinu, ze které by bylo možno dospět k závěru, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. V zákaznické kartě nebyly vůbec specifikovány běžné výdaje žalovaného a ani jím zmiňované další příjmy domácnosti. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok, by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 8 000 Kč, uhradil toliko částku 5 385 Kč (jak vyplývá z žalobkyní předloženého přehledu plateb) a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 2 615 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 2 615 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 20. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 13. 3. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 18. 3. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 20. 3. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 2 615 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.