26 C 343/2020-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 8 579,72 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 280,06 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 942,44 Kč a s 29% úrokem z částky 5 164,99 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 164,99 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 11. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 4 640 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 1 422 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 29 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 5 164,99 Kč za dobu do postoupení na částku 2 280,06 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 24. 6. 2019 v částce 942,44 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 2. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020, zákaznické karty ze dne 11. 2. 2017, dohody o pracovní činnosti ze dne 2. 1. 2017 včetně písemného pokynu k přidělení zaměstnance k dočasnému výkonu práce u uživatele, evidenčního listu pro výpočet měsíčních úhrad z bytu ze dne 10. 12. 2016 a dvou oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 16. 1. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 2. 2017 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 4 640 Kč, tj. celkem 10 640 Kč v 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka 212 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný [právnická osoba] prohlásil, že je ženatý, má základní vzdělání, bydlí jako nájemník, má tři děti, není vlastníkem automobilu, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník v [právnická osoba] s čistou mzdou 3 510 Kč, ostatní příjmy činí 10 570 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 11 000 Kč měsíčně. Žalovaný předložil doklady o přiznání příspěvku na bydlení ve výši 2 083 Kč měsíčně a přídavků na děti v celkové výši 1 110 Kč měsíčně. Dále doložil vznik pracovního poměru z dohody o pracovní činnosti ze dne 2. 1. 2017 včetně přidělení k dočasnému výkonu práce u [právnická osoba] Dále předložil evidenční list pro výpočet nájemného ze kterého vyplývá, že nájemné a zálohy na služby činí 4 020 Kč měsíčně od ledna 2017, přičemž v bytě měl bydlet pouze žalovaný. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 6. 2019 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 12. 3. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 13. 3. 2020. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o zápůjčce, jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Výdaje v zákaznické kartě nejsou nijak specifikovány. Údaje uvedené v této listině byly ověřeny soudu předloženými listinami, avšak nedostatečně. Z listin není patrná výše příjmů žalovaného, vyjma dávek státní sociální podpory. Nedostatečně byly doloženy náklady na bydlení, kdy evidenční list neobsahuje náklady na vodu a energie. Z listin přitom je patrný rozpor, kdy žalovaný prohlásil, že je ženatý a má děti, a v předloženém evidenčním listě je pouze uveden on jako jediná osoba tento byt užívající. Je pravděpodobné, že v případě užívání bytu více osobami by náklady mohly určitým způsobem vzrůst. Výše ostatních příjmů žadatele a dalších čistých příjmů domácnosti jak jsou tyto zaznamenány v zákaznické kartě, nekoresponduje s obsahem předložených listin. Soud má tedy za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zjišťována dostatečným způsobem, pokud se jedná o pravidelné příjmy a výdaje žalovaného. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 6 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 1 422 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 4 578 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 4 578 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 20. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 13. 3. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 18. 3. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 20. 3. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 4 578 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož obě strany byly v řízení úspěšné přibližně ve stejném rozsahu.