26 C 349/2020-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 7 982 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 529,28 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 527,79 Kč a s 23,72% úrokem z částky 5 967,11 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 967,11 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Tato společnost je v důsledku fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016 právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]. Tato společnost uzavřela dne 31. 8. 2015 s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných poplatků v souhrnné výši 4 614 Kč (včetně poplatku za doplňkovou službu životního pojištění), a to v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaná však neuhradila na jistině půjčky částku 5 967,11 Kč a na poplatcích částku 2 014,89 Kč, celkem uhradila pouze 2 632 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina půjčky úrokem ve výši 23,72 % ročně dle článku 1.2 smluvních podmínek. Žalobkyně kapitalizovala úrok 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 4 529,28 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 6. 12. 2019, v částce 1 527,79 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel půjčky [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (půjčku) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, svoji neúčast omluvili a nežádali o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 31. 8. 2015, výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020, výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 a karty zákazníka ze dne 31. 8. 2015. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 31. 8. 2015 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 4 614 Kč, tj. celkem 10 614 Kč v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že bydlí jako nájemník, nemá děti, nemá jinou půjčku, nevlastní žádné vozidlo, je zaměstnána jako [anonymizováno] s příjmem 12 800 Kč měsíčně, přítel má příjem 13 500 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 5 500 Kč, výdaje na domácnost činí 8 000 Kč na telefon 500 Kč měsíčně, exekuční srážky činí 10 000 Kč měsíčně. Žádné listiny osvědčující tato tvrzení však připojeny nebyly. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] zanikla fúzí sloučením ke dni 30. 9. 2016 a jejím nástupcem se stala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (nyní pod [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 12. 2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 7. 5. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 10. 5. 2020. 6. Žalobě bylo vyhověno toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a žalovanou jako absolutně neplatnou s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutou půjčku, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná při sjednávání smlouvy zjevně vystupovala v pozici spotřebitele, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovanou si ověřit, zkoumat finanční minulost žalované v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalované, že údaje jí uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovanou. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalované. Zkoumání příjmů a výdajů žalované bylo dle soudu zcela nedostatečné. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 6 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 2 632 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 3 368 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] je právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 3 368 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 15. 5. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 10. 5. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 13. 5. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 15. 5. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 3 368 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhr