17 C 176/2021-21 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 26. 10. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč společně s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,00 % ročně za dobu od 26. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 26. 10. 2019 byl žalovaný ošetřen a následně pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice] v [obec a číslo], která je provozovaná žalující společností, za toto ošetření a pobyt mu byla dne 26. 10. 2019 vystavena faktura č. 194581 k úhradě částky 3 000 Kč se splatností dne 25. 11. 2019, tuto částku žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše v prohlášení ze dne 26. 10. 2019. Žalovaný ve lhůtě splatnosti dluh neuhradil a neučinil tak ani po písemné upomínce. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec], [anonymizováno] [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyjádřila souhlas s navrhovaným procesním postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 5. 10. 2021 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byl poučen podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své soudem požadované stanovisko; žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Za popsané situace bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. V daném řízení bylo prokázáno na základě faktury č. 194581 ze dne 26. 10. 2019, dokladu o uznání dluhu ze dne 26. 10. 2019 a předžalobní upomínky ze dne 23. 7. 2020 spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne, že žalovaný byl dne 26. 10. 2019 ošetřen a hospitalizován v záchytné stanici provozované žalobkyní, za tento pobyt mu žalobkyně vyúčtovala částku 3 000 Kč se splatností do 25. 11. 2019. Zároveň v písemném prohlášení z téhož dne žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše a zavázal se ho uhradit ve lhůtě podle vystavené faktury. Na základě předžalobní upomínky ze dne 23. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého advokáta upozornila žalovaného, že dosud neuhradil žalobkyni za pobyt v záchytné stanici částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, přestože svůj dluh uznal uznáním závazku ze dne 26. 10. 2019 a zavázal se dluh uhradit do 25. 11. 2019; zástupce žalobkyně vyzval znovu žalovaného k úhradě dluhu včetně úroku z prodlení, v opačném případě bude žalobkyně předpokládat, že žalovaný nehodlá dluh zaplatit, a bude nucena podat žalobu k soudu, s tím jsou spojeny další nemalé náklady včetně odměny advokáta. Podle předloženého poštovního podacího archu ze dne 23. 7. 2020 byla žalovanému tohoto dne odeslána zásilka, jako odesílatel je uvedena [anonymizováno], advokátní kancelář, s.r.o., zásilka byla odeslána na adresu tehdy platného trvalého bydliště žalovaného. Po provedeném dokazování a právním vyhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný je podle ustanovení § 17 odst. 4 věta první zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů, povinen zaplatit náklady na dopravu, ošetření, vyšetření a následný pobyt na záchytné stanici dne 26. 10. 2019. Žalovaný při ukončení pobytu v záchytné stanici dne 26. 10. 2019 uznal svůj dluh ve smyslu § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zavázal se ho zaplatit do 25. 11. 2019. Žalobkyně prostřednictvím svého advokáta znovu vyzvala žalovaného k náhradě vynaložených nákladů v celkové výši 3 000 Kč s příslušenstvím. Soud za popsané situace uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a uložil mu také povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 10,00 % ročně upravené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, za dobu od 26. 11. 2019 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k povinnosti zaplatit procesně zcela úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, která zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za zastoupení ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (za přípravu spojenou s převzetím zastoupení, za sepis předžalobní upomínky a za sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 3/ náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu uváděné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, a činí 189 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro které by soud výjimečně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny, žalovaný měl dostatek času věc řešit mimosoudně, o své platební povinnosti nepochybně věděl, neboť písemně uznal svůj dluh co do důvodu a výše, navíc ho žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu podle ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou upomínkou ze dne 23. 7. 2020. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v plném rozsahu, soud jí proto přiznal náhradu nákladů v plné výši.