17 C 342/2021-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 30. 6 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 020 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o dluh na příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný je evidován jako vlastník nebo provozovatel jiného vozidla [registrační značka] a v době od 6. 9. 2019 do 19. 1. 2020, tj. po dobu 136 dnů neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Dlužná částka sestává ze základu příspěvku 2 720 Kč, tj. 20 Kč denně po dobu 136 dnů, a dále z poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření i všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny do datové schránky, fikce doručení nastala dne 12. 11. 2021. 3. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobkyně vyjádřil souhlas s takovým procesním postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 1. 11. 2021 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byl poučen podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jeho souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaslal soudu své vyjádření, proto soud jeho souhlas s postupem podle uvedeného zákonného ustanovení předpokládal. Za popsané situace bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze sdělení Městského úřadu Bohumín, odboru dopravy ze dne 19. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný [celé jméno žalovaného] byl mimo jiné v dotazovaném období od 6. 9. 2019 do 19. 1. 2020 veden jako vlastník a zároveň provozovatel speciálního návěsu pro přepravu koní tovární značky SUNLITE 730 RTX 6 HGN, [registrační značka]. Dopisem ze dne 2. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 020 Kč ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení tohoto dopisu, kdy se jednalo o příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů, v souvislosti s tím, že žalovaný jako provozovatel„ jiného vozidla“ [registrační značka] neměl v době od 6. 9. 2019 do 19. 1. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Následně byl žalovaný znovu žalobkyní upomínán o úhradu této částky upomínkou ze dne 23. 7. 2020 a druhou upomínkou ze dne 4. 9. 2020. Dále byl žalovaný o úhradu dlužné částky upomínán v předžalobní upomínce advokáta ze dne 9. 10. 2020, která byla odeslána doporučenou poštou téhož dne na adresu trvalého bydliště žalovaného. 5. Žaloba je zcela důvodná. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je evidován jako vlastník a provozovatel předmětného jiného vozidla (speciálního návěsu pro přepravu koní) tovární značky SUNLITE 730 RTX 6 HGN, [registrační značka], a to i v období uvedeném v žalobě, tj. od 6. 9. 2019 do 19. 1. 2020. Podle databáze žalobkyně v té době neměl žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla, přičemž žalovaný netvrdil opak. Žalovaný tak porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/99 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm příspěvek za každý den porušení této povinnosti v souladu s ustanovením § 4 zákona uvedeného zákona. V souladu s ustanovením § 4 odst. 2 tohoto zákona platí vyvratitelná domněnka, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla, resp. provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je skutečným vlastníkem či provozovatelem tohoto vozidla. Výše příspěvku se podle ustanovení § 4 odst. 3 tohoto zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ustanovení § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je také povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazby příspěvku jsou uvedeny v ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/99 Sb., kdy u uvedeného typu vozidla činí tato sazba 20 Kč. Podle ustanovení § 2a této vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Žalovaný byl žalobkyní řádně vyzván k zaplacení příspěvku dopisem ze dne 2. 4. 2020, výzva k úhradě příspěvku obsahovala všechny náležitosti stanovené v ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/99 Sb., žalovaný v řízení nijak nezpochybňoval doručení výzvy. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uplatněný příspěvek žalobkyni uhradil, nevyvrátil ani domněnku, že za dobu uvedenou v žalobě byl skutečně provozovatelem předmětného vozidla, a proto byl zavázán k úhradě příspěvku ve výši 136 dnů x 20 Kč, tj. 2 720 Kč, a dále částky 300 Kč jako poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tj. celkem zaplacení částky 3 020 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu uvedenou v žalobě v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, výše tohoto úroku odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného nahradit zcela úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, za provedené tři úkony právního zastoupení po 100 Kč za každý z nich a 4/ náhradu DPH ve výši 252 Kč podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. jako podíl 21 % ze součtu uváděné odměny a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč. Žalovaný měl dlouhou dobu možnost řešit věc mimosoudně, když žaloba byla podána více než rok po uplynutí lhůty splatnosti dluhu, navíc byl v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podává ke zdejšímu soudu každoročně několik desítek žalob zjevně formulářového typu, soud přiznal zástupci žalobkyně odměnu i náhradu výdajů pouze ve snížené výši podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění.