17 C 360/2021-20 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 15. 7. 2021, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč s úroky z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, tím jí vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence; tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 1. 1. 2006. Tím jí současně vznikla povinnost v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaná neplatila řádně stanovené poplatky a dluží tyto platby za období měsíců červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2018, leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec a srpen 2020 ve výši po 135 Kč měsíčně (tj. 26x 135 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu písemně v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného zákona. Žalovaná přesto dluh doposud nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručovány na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] [část obce], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném řízení bylo prokázáno na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpisu z evidence České pošty ze dne 21. 6. 2021, dopisu České pošty, s. p., oddělení DINO adresovaného žalované ze dne 27. 11. 2020 spolu s identifikací závazku, s přehledem nezaplacených poplatků a s připojeným dokladem o doručení a na základě specifikace výpočtu úroku, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků na adrese v [obec], [ulice a číslo] s účinností od měsíce ledna 2006, televizní přijímač byl odhlášen v květnu 2021. Žalovaná dluží žalobkyni povinné úhrady za měsíce červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2018, leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec a srpen 2020 vždy ve výši po 135 Kč měsíčně. Celkem tak činí dluh žalované 3 510 Kč (tj. 26x 135 Kč). Česká pošta, s. p., oddělení DINO přípisem ze dne 27. 11. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě tehdy aktuálního dluhu a úroku z prodlení ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení této výzvy, popř. k doložení dokladů o dřívější úhradě dluhu, současně byla žalovaná poučena o tom, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty využije Česká televize svého práva domáhat se zaplacení dluhu v soudním řízení. Podle připojeného dokladu o doručení byla zásilka odeslána dne 1. 12. 2020 na adresu trvalého bydliště žalované [ulice a číslo], [PSČ], [obec]; zásilka byla nejprve dne 4. 12. 2020 uložena na poště, a poté dne 14. 12. 2020 zaslána odesílateli zpět s poznámkou pošty, že na uvedené adrese nemá adresátka poštovní schránku. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně je zcela důvodný. Soud při rozhodování musel nejprve akceptovat skutečnost, že se žalovaná v lednu 2006 přihlásila jako poplatník televizních poplatků prostřednictvím České pošty, s. p., tímto okamžikem jí vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem určené výši, a to podle ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Z výsledků provedeného dokazování, jak jsou popsány výše, vyplývá, že žalovaná neuhradila televizní poplatek za měsíce červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2018, leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2019 a leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec a srpen 2020. Výše poplatku činila vždy 135 Kč měsíčně, dluh žalované za označené období tak činí 3 510 Kč (tj. 26x 135 Kč). Zákon ve svém ustanovení § 7 odst. 2 řeší také splatnost poplatku, a to nejpozději do 15. dne každého běžného kalendářního měsíce, je proto nesporné, že dluh za uváděné měsíce se již stal v plném rozsahu splatným. Vypočtenou dlužnou částku soud uložil žalované zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., a to vždy ode dne následujícího po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty splatnosti každého měsíčního poplatku až do dne 15. 7. 2021. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti, odpovídá ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl z těchto postupně splatných dílčích částek vypočten za období od data následujícího po splatnosti každé ze splátek do 15. 7. 2021 a činí celkem 623,99 Kč. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšnou žalovanou nahradit plně úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 126 Kč k rukám zástupce žalobkyně, která zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za zastoupení ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč (za přípravu spojenou s převzetím zastoupení a za sepis předžalobní výzvy) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 3/ náhradu hotových výdajů v celkové výši 200 Kč za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu uváděné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 600 Kč, a činí 126 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro které by soud výjimečně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny, žalovaná měla dostatek času věc řešit mimosoudně, o své platební povinnosti nepochybně věděla, neboť v jiném období poplatky řádně hradila a její platební povinnost je dána přímo zákonem, navíc ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu podle ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou upomínkou. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v plném rozsahu, soud jí proto přiznal náhradu nákladů v plné výši.