17 C 70/2021-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 11. 11. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 318,75 Kč spolu s úrokem z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o dodávkách elektřiny, na základě které se zavázala dodávat žalované za úplatu elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal dodanou elektřinu odebírat a hradit za ni dohodnutou kupní cenu. Žalovaný měl zaplatit žalobkyni za odběr elektřiny 1/ na základě faktury č. 9010399484 ze dne 13. 8. 2019 částku 4 297 Kč za zúčtovací období od 24. 5. 2019 do 28. 5. 2019 ve lhůtě splatnosti do 27. 8. 2019, 2/ na základě faktury č. 4101846385 ze dne 12. 3. 2020 částku 27 584,75 Kč za zúčtovací období od 2. 7. 2019 do 29. 2. 2020 ve lhůtě splatnosti do 26. 3. 2020, 3/ na základě faktury č. 4101006446 ze dne 15. 8. 2019 částku 2 371 Kč za zúčtovací období od 29. 5. 2019 do 1. 7. 2019 ve lhůtě splatnosti do 29. 8. 2019 a 4/ na základě faktury č. 9111722899 ze dne 7. 6. 2019 částku 66 Kč za zúčtovací období od 24. 5. 2019 do 28. 5. 2019 ve lhůtě splatnosti do 21. 6. 2019. Žalovaný na vyúčtované nedoplatky uhradil pouze jedinou částku, a to dne 3. 8. 2020 částku 1 841 Kč, která byla zaúčtována na částečnou úhradu dluhu pod bodem 3/, tedy na původně vyúčtovanou částku 29 426,14 Kč, která je po zaúčtování požadována již jen ve výši 27 584,75 Kč. Žádnou další úhradu neprovedl, a to ani přes následnou předžalobní výzvu žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou po marném uplynutí splatnosti dluhu, žalobkyně po něm požaduje úrok z prodlení v zákonné výši, a to vždy z částky, která byla v daném období aktuální výší dluhu. 2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a také posléze všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec] [část obce], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. 3. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobkyně s postupem podle uvedeného ustanovení souhlasil již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 31. 8. 2016 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání, současně byl poučen podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslali svá vyjádření, proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. 4. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnosti ze dne 22. 5. 2019, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dodávkách elektrické energie žalobkyní ve prospěch žalovaného do odběrného místa v [obec], [část obce a číslo]. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni úhradu za dodanou elektrickou energii na základě vystavených faktur. Na základě faktury za elektřinu č. 9010399484 vystavené dne 13. 8. 2019 bylo prokázáno, že za zúčtovací období od 24. 5. 2019 do 28. 5. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek na úhradách za dodávku elektrické energie ve výši 4 297 Kč, tuto částku měl žalovaný uhradit do stanoveného data splatnosti 27. 8. 2019. Na základě faktury za elektřinu č. 41017846385 vystavené dne 12. 3. 2020 bylo prokázáno, že za zúčtovací období od 2. 7. 2019 do 29. 2. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek na úhradách za dodávku elektrické energie ve výši 29 426,14 Kč, tuto částku měl žalovaný uhradit do stanoveného data splatnosti 26. 3. 2020. Žalovaný na úhradu tohoto dílčího dluhu uhradil dne 3. 8. 2020 částku 1 841 Kč, žádnou další úhradu již neprovedl. Na základě faktury za elektřinu č. 4101006446 vystavené dne 15. 8. 2019 bylo prokázáno, že za zúčtovací období od 29. 5. 2019 do 1. 7. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek na úhradách za dodávku elektrické energie ve výši 2 371 Kč, tuto částku měl žalovaný uhradit do stanoveného data splatnosti 29. 8. 2019. Na základě faktury za elektřinu č. 9111722899 vystavené dne 7. 6. 2019 bylo prokázáno, že za zúčtovací období od 24. 5. 2019 do 28. 5. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek na úhradách za dodávku elektrické energie ve výši 66 Kč, tuto částku měl žalovaný uhradit do stanoveného data splatnosti 21. 6. 2019. Kromě výše uvedené jediné úhrady žalovaným nezaplatil na žádnou z vystavených faktur žádnou byť jen dílčí částku. Skutečnost, že tyto faktury byly žalovanému opravdu doručeny do jeho dispozice, nebyla v řízení činěna spornou. 5. Po provedeném dokazování soud vyhodnotil následující skutkový stav věci: Žalovaný nezaplatil dodavateli elektrické energie, [právnická osoba] [právnická osoba], úhradu za dodanou elektřinu: 1/ částku 4 297 Kč za zúčtovací období od 24. 5. 2019 do 28. 5. 2019 ve lhůtě splatnosti do 27. 8. 2019, 2/ částku 27 584,75 Kč za zúčtovací období od 2. 7. 2019 do 29. 2. 2020 ve lhůtě splatnosti do 26. 3. 2020, 3/ částku 2 371 Kč za zúčtovací období od 29. 5. 2019 do 1. 7. 2019 ve lhůtě splatnosti do 29. 8. 2019 a 4/ částku 66 Kč za zúčtovací období od 24. 5. 2019 do 28. 5. 2019 ve lhůtě splatnosti do 21. 6. 2019. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 5. 2019 uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení §§ 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a ustanovení § 72 energetického zákona č. 458/2000 Sb., podle kterých se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektrickou energii do dohodnutého odběrného místa a žalovanému vznikla povinnost za ni platit částky, které mu budou žalobkyní fakturovány. Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, když v řízení nebylo ze strany žalovaného ani namítáno, že by žalobkyně svoji smluvní povinnost řádně neplnila. Za této situace vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úhradu za dodanou elektrickou energii. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zpochybňováno řádné doručení faktur obsahujících vyúčtování dodávek elektřiny žalovanému, soud považoval za prokázané, že splatnost dluhu nastala dnem splatnosti uvedeným ve fakturách, a to co do částky 4 297 Kč dne 27. 8. 2019, co do částky 27 584,75 Kč dne 26. 3. 2020 (s původně vyúčtovanou částku 29 426,14 Kč byl žalovaný v prodlení od 27. 3. 2020 do 3. 8. 2020, kdy zaplatil malou část 1 841 Kč, poté byl v prodlení již jen s částkou 27 584,75 Kč), co do částky 2 371 Kč dne 29. 8. 2019 a co do částky 66 Kč dne 21. 6. 2019. 8. Rovněž požadované příslušenství ze žalované částky žalobkyně uplatňuje důvodně. Žalovaný na dluh nezaplatil ve stanovené lhůtě splatnosti žádnou částku, od následujícího dne po uplynutí doby splatnosti je povinen podle § 1970 občanského zákoníku platit žalobkyni úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalovaného zaplatit plně procesně úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 3 551 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 373 Kč podle položky 1 písm. a/ sazebníku soudních poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., v platném znění, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to po 500 Kč za každý z provedených úkonů zastoupení (1. sepis předžalobní výzvy, 2. příprava spojená s převzetím zastoupení a 3. sepis žaloby), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč za provedené tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 4/ náhradu DPH ve výši 378 Kč jako podíl 21 % z částky 1 800 Kč (součtu odměny za zastoupení 1 500 Kč a náhrady hotových výdajů 300 Kč). Soud neshledal žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 nebo § 151 odst. 2 o. s. ř., pro které by nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, takové okolnosti v řízení nebyly ani tvrzeny. Naopak žalobkyně měla snahu o mimosoudní vyřešení sporu, když zaslala žalovanému předžalobní upomínku podle ustanovení § 142a o. s. ř., na kterou ale žalovaný nereagoval. Žalobkyně použila pro podání žaloby typizovaný formulář, její žalobní tvrzení jsou stručná a formálně odpovídají tomu, jak žalobkyně popisuje svá žalobní tvrzení v jiných obdobných sporech podaných k