17 C 72/2021-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 15. 2. 2021, domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované s účinností od 1. 5. 2020. Žalobu odůvodnil tím, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 8. 2013 č. j. P 161/2013-189, 41 P a Nc 164/2013, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2013, byl žalobce zavázán s účinností od 1. 9. 2013, platit na výživu žalované částku 4 500 Kč měsíčně. Žalobce dosud plní vyživovací povinnost řádně formou soudního výkonu rozhodnutí nařízeného zdejším soudem pod spisovou značkou 126 E 550/2010. Při rozhodování o výši výživného soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl tehdy nezaměstnaný a pobíral náhradu za ztrátu na výdělku z titulu choroby z povolání, výše náhrady činila v roce 2010 asi 29 800 Kč měsíčně v čistém, v roce 2011 ve výši asi 30 900 Kč měsíčně a v roce 2012 ve výši kolem 31 600 Kč měsíčně. Matka žalované byla v evidenci u úřadu práce a žalovaná byla tehdy žákyní základní školy a neměla žádný příjem. Žalobce se dozvěděl od příbuzných a známých, že žalovaná dne [datum] porodila dceru [jméno] [celé jméno žalované], žije a hospodaří s otcem dítěte, jeho majetkové a výdělkové poměry ale žalobce nezná. Žalovaná by měla pobírat rodičovský příspěvek, i když žalobce nezná jeho výši. Žalovaná je stále studentkou Střední školy techniky a služeb [obec], příspěvkové organizace, od 1. 9. 2020 ale podle telefonického sdělení nechce ve studiu pokračovat. Žalobce není se žalovanou v kontaktu a neví, zda je stále studentkou, ani kde bydlí, nemá o ní žádné informace, žalovaná s ním nekomunikuje. Žalovaná již obdržela výuční list a zřejmě se již nehodlá připravovat studiem na budoucí povolání, proto žalobce již není povinen plnit svoji vyživovací povinnost. Naopak došlo ke změně na straně žalobce, který má další dítě, a to nezletilého [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum]. Příjmová stránka žalobce oproti předchozímu rozhodnutí se nezměnila, žalobce pobírá náhradu za ztrátu na výdělku, která v roce 2020 činila 43 000 Kč měsíčně. Osobní, majetkové a výdělkové poměry matky žalované nejsou žalobci známy. Žalovaná minimálně po dobu dvou let od narození nezletilé dcery, tedy do 27. 4. 2022 má prostředky pro svoji obživu, a to jednak dávky z pojistných systémů a jednak z výživného, které by jí měl poskytovat otec jejího dítěte, zejména když vyživovací povinnost otce dítěte k jeho matce předchází vyživovací povinnost rodičů k této ženě, jak vyplývá z účelu institutu výživného a úhrad nákladů neprovdané matce. 2. Žalovaná na písemnou výzvu soudu k vyjádření se k žalobnímu požadavku reagovala postupně dopisy ze dne 31. 3. 2021, ze dne 1. 11. 2021 a ze dne 11. 11. 2021. Uvedla, že žalobní požadavek uznává jen částečně. Nesouhlasila s požadavkem na zrušení vyživovací povinnosti již od 1. 5. 2020, neboť řádně studovala až do října 2021. Nemá manžela, ani partnera, se kterým by žila ve společné domácnosti, nebo který by přispíval na výživu žalované nebo jejího dítěte. 3. U jednání dne 23. 11. 2021 vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět, a to pro období od 1. 5. 2020 do 30. 6. 2021 O uvedeném procesním úkonu žalobce soud rozhodl podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 o. s. ř. tak, že řízení v části odpovídající zpětvzetí žaloby zastavil. 4. Nadále tak zůstal předmětem projednání jen požadavek žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalované s účinností od 1. 7. 2021. 5. Soud jednal dne 23. 11. 2021 v nepřítomnosti žalované, která se včas omluvila z neúčasti u jednání z důvodu péče o dítě, které kojí, a také nemá nikoho, kdo by jí dítě pohlídal. Žalovaná výslovně požádala o projednání věci bez její osobní účasti. 6. V daném řízení bylo prokázáno na základě obsahu rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 8. 2013 č. j. P 161/2013-189, 41 P a Nc 164/2013, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2013, že žalobci byla zvýšena vyživovací povinnost k tehdy nezletilé žalované na částku 4 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2013. 7. Na základě sdělení Střední školy techniky a služeb [obec], příspěvkové organizace ze dne 21. 10. 2021 bylo prokázáno, že žalovaná studovala na uvedené škole v době od 2. 9. 2020 do 3. 6. 2021, studovala učební obor jemný mechanik ukončený výučním listem, žalovaná ukončila studium řádně závěrečnou zkouškou. Tyto skutečnosti dokládají také výuční list ze dne 3. 6. 2021 a vysvědčení o závěrečné zkoušce ze dne 3. 6. 2021. 8. Podle potvrzení o studiu vystaveného Středním odborným učilištěm [právnická osoba] ze dne 8. 9. 2021 byla žalovaná ve studijním ročníku 2020 2021 studentkou 1. ročníku denního studia, které mělo trvat do června 2023 a mělo být ukončeno závěrečnou zkouškou. Na základě dopisu Středního odborného učiliště Dakol ze dne 15. 10. 2021 škola vzala na vědomí oznámení žalované o ukončení studia v 1. ročníku denního nástavbového studia oboru podnikání, studium bylo ukončeno ke dni 14. 10. 2021. 9. Soud považoval za prokázané na základě výpisu z aplikace messenger bez uvedení data (č.l. 42 spisu), že žalovaná tuto zprávu skutečně zaslala žalobci, kromě hrubých výrazů mu oznámila, že hodlá pobývat ve škole co nejdéle a naopak se bude snažit o zvýšení výživného, z textu zprávy jednoznačně vyplývá, že jde o schválnost než o snahu pokračovat řádně ve studiu. Žalovaná proti obsahu tohoto důkazu nic nenamítala. 10. Na základě usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 10. 2021 č.j 126 E 550/2010-96 bylo rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného srážkami ze mzdy, s odůvodněním, že oprávněná [celé jméno žalované] ke dni 1. 11. 2021 navrhla sama zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu ukončení studia. 11. Žalované se dne [datum] narodila nezletilá dcera [jméno] [celé jméno žalované], otec dítěte není v rodném listu uveden. 12. Zjištěný skutkový stav po provedeném dokazování soud shrnul tak, že žalovaná až do 3. 6. 2021 řádně studovala střední školu v učebním oboru. Od 14. 9. 2021 do 14. 10. 2021 studovala nástavbové studium v oboru podnikání na jiné střední škole, studium ukončila vzápětí po jeho začátku, navíc ve zprávě zaslané žalobci dala najevo, že důvodem studia je ve skutečnosti pouze samotný evidovaný pobyt ve škole, nikoliv aktivní studium a snaha o zvyšování kvalifikace. 13. Soud vyhodnotil shora uvedená skutková zjištění ve smyslu ustanovení § 911 a § 2 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a žalobnímu požadavku na zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované s účinností od 1. 7. 2021 v plném rozsahu vyhověl. Důvodem pro vyhovění žalobě byla skutečnost, že žalobce v řízení prokázal, že se žalovaná nepřipravuje řádně na své budoucí povolání ve smyslu ustanovení § 911 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zachování povinnosti žalobce přispívat na její výživu by v daném konkrétním případě odporovalo dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Žalobce nakonec akceptoval dobu trvání studia žalované až do konce měsíce června 2021 a svoji vyživovací povinnost k žalované po tuto dobu, od 1. 7. 2021 ale žalovaná nestuduje řádně a nepřipravuje se svědomitě studiem na své budoucí povolání. Žalovaná sice začala nástavbové studium v polovině měsíce září 2021 a o měsíc později studium ukončila, není možno takový přístup ke studiu akceptovat. Rovněž se nejedná o řádnou, pravidelnou a svědomitou přípravu na budoucí povolání, jak vyplývá z ustanovení § 910 občanského zákoníku. Žalovaná dala najevo ve zprávě určené žalobci, že je pouze formálně studentkou, byla přitom vedena snahou získat od žalobce nadále výživné. Podle obsahu Nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14„ studium po dosažení zletilosti lze považovat za přípravu na budoucí povolání vylučující samostatnou obživu oprávněné osoby jen tehdy, pokud aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu, zvyšuje šance dítěte na uplatnění na trhu práce - zároveň za situace, kdy se dítě studiu věnuje s dostatečnou péčí a dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor.“ V daném případě je zřejmé, že podmínky pro zachování výživného zletilého dítěte žalovaná rozhodně nesplňuje. Z dokladů čtených k důkazu v daném řízení vyplývá, že žalovaná ke svému studiu nepřistupuje„ s dostatečnou péčí“ a se„ skutečným zájmem“, jak předjímá Ústavní soud České republiky ve svém výše citovaném názoru. 14. Soud souhlasí s právním názorem žalobce, že přednost má vyživovací povinnost otce dítěte k matce jeho dítěte. Skutečnost, že žalovaná se rozhodla neuvádět jméno otce svého nezletilého dítěte do rodného listu a neprobíhá ani soudní řízení o určení otcovství, nemůže jít k tíži žalobce. 15. Za popsané situace soud vyhověl žalobnímu požadavku tak, jak zůstal předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, a zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované s účinností od 1. 7. 2021. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce se tohoto svého práva výslovně vzdal