20 C 303/2020-42 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím webového rozhraní až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaná z úvěru čerpala celkem 9 000 Kč, kterou neuhradila. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba], sídlem Malta, prostřednictvím webového rozhraní smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum] s úvěrovým limitem 35 000 Kč. Totožnost žalované byla při uzavírání smlouvy ověřena z kopie občanského průkazu. Úvěruschopnost žalované byla posouzena pouze na základě údajů sdělených žalovanou a lustrací v dostupných evidencích. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr čerpala žalovaná dne [datum] ve výši 3 000 Kč, dne [datum] ve výši 3 000 Kč a dne [datum] ve výši 3 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel [právnická osoba], pohledávku z této smlouvy žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne [datum] s výzvou k zaplacení dlužné částky do tří dnů. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně před podáním žaloby, a to výzvou ze dne [datum]. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení bylo prokázáno, že jí byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou podle § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením žaloby. V řízení bylo dále prokázáno, že původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, neboť vycházel pouze z údajů, které žalovaná uvedla, aniž by tyto údaje byly jakkoli osvědčeny. Smlouva o úvěru je proto podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neplatná. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení čerpané jistiny úvěru podle § 2993 o. z. a podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k vydání plnění předžalobní upomínkou, je tedy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v prodlení až od [datum]. Žalovaná je proto povinna zaplatit i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze v sazbě uplatněné v žalobě, neboť ve smyslu § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), je soud vázán návrhem, a to ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.