21 C 277/2021-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 600 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky www.creditgo.cz. Podle této msmlouvy vyplatila žalovanému na účet uvedený v žádosti dne [datum] částku ve výši 3 500 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 030,96 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 69,04 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný prostřednictvím webové stránky www.creditgo.cz uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], smlouvu označenou jako smlouva o úvěru dne [datum], ve které se tato společnost zavázala žalovanému vyplatit úvěr ve výši 3 500 Kč na účet č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem 1 030,96 Kč a úrokem ve výši 69,04 Kč. Na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne [datum] připsána částka 3 500 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Žalobkyni byla pohledávka z této smlouvy postoupena společností [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno spolu s výzvou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne [datum], který byly odeslány prostřednictvím pošty dne [datum]. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 6. Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 7. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně ničeho netvrdila ani nedoložila. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 11. Soud proto podle § 2993 o. z. a podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k vydání částky uvedené v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. 12. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vydání plnění předžalobní upomínkou, je tedy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v prodlení až od [datum]. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 777 Kč, přičemž tato částka představuje 52,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,09 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,91 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 600 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.