21 C 293/2020-54 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 932,84 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla žalovanému podle návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal částku 35 928 Kč. Pro jednotlivá čerpání úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení, a to tzv. komfortní čerpání a tzv. extra čerpání. Žalovaný se dostal do prodlení s měsíčními splátkami, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila dne [datum]. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 6 467,36 Kč, úroky ve výši 623,23 Kč, pojistným ve výši 149,75 Kč, náklady na vymáhací proces ve výši 600 Kč a smluvní pokutou ve výši 92,50 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena z údajů, které žalovaný při uzavření smlouvy uvedl, zejména o výši svých příjmů a nákladů na bydlení, a dále ověřením evidence žalovaného v příslušných registrech. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě návrhu na uzavření smlouvy ze dne [datum], prostřednictvím prodejce [právnická osoba] V žádosti o revolvingový úvěr žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 15 500 Kč, bydlí u rodičů a náklady na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný na základě této smlouvy vyčerpal ke dni [datum] částku v celkové výši 35 928 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši 5 % dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalobkyně od této smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum] pro prodlení žalovaného s placením měsíčních splátek. Žalovaný podle výpisu z úvěrového účtu uhradil celkem 43 015 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne [datum]. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která podléhá režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a to s odkazem na § 2 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy bylo tedy povinností žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však vycházela pouze z prohlášení žalovaného v návrhu na uzavření smlouvy. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“). Pouhé prohlášení žalovaného o svých příjmech a výdajích, které nebyly věřitelem nijak ověřeny, totiž nepostačuje ke splnění zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (K tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, které je dostupné na www.nsoud.cz). Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy spotřebitelské smlouvy, ke které přihlédl soud i bez návrhu (§ 588 o. z.). Podle tvrzení žalobkyně čerpal žalovaný částku ve výši 35 928 Kč a zaplatil celkem 43 015 Kč. Žalovaný proto podle absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nedluží ničeho ve smyslu shora citovaného § 2991 o. z., žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.