21 C 336/2020-46 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 562,53 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], podle které poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 1 980 Kč, úrokem ve výši 54 Kč, tj. celkem částku 8 034 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas, žalobkyně se proto domáhala přiznání čtyř poplatků za upomínky v celkové výši 1 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 378,53 Kč (0,1 % denně z částky 8 034 Kč za dobu od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil dříve, než začalo jednání, a to podle § 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do [datum], a to spolu s poplatkem ve výši 2 034 Kč (54 Kč jako úrok a 1 980 Kč jako administrativní poplatek). Podle čl. 5 1. smlouvy byl ujednán poplatek za upomínky dle délky prodlení ve výši 150 Kč, 250 Kč, 350 Kč, 400 Kč; a dále nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které bude žalovaný v prodlení, a to za každý dne prodlení, počínaje dnem následujícím po sjednaném datu splatnosti úvěru. 5. Z listin označených jako upomínky k zaplacení dlužné částky ze dne [datum], [datum], předžalobní výzva ze dne [datum], upomínka k zaplacení dlužné částky ze dne [datum], bylo zjištěno, že obsahují výzvu žalobkyně k zaplacení dlužné částky, která je adresována žalovanému. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že tyto výzvy byly zasílány formou obyčejné poštovní zásilky a žalobkyně nedisponuje dokladem o jejich odeslání. 6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u [jméno] [příjmení] [příjmení] za měsíc říjen 2018 a září 2019 bylo zjištěno, že se jedná o neúplné listiny, ze kterých vyplývá, že v tomto období měl žalovaný příjem od [právnická osoba], ve výši 15 723 Kč a 13 287 Kč, také mu byl vyplacen invalidní důchod ve výši 6 290 Kč. 7. Z výpisu centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaný neměl ke dni [datum] žádné exekuce. 8. Ze záznamu o jednání se žadatelem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 14 505 Kč a ostatní příjmy ve výši 6 290 Kč. Pravidelné výdaje na bydlení a domácnost má žalovaný ve výši 4 500 Kč, nemá žádné exekuce ani dluhy, je svobodný, bezdětný. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. 12. Na tento smluvní vztah se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně ověřila prohlášení žalovaného o svých příjmech, dále prověřila žalovaného v dostupných registrech. Žalobkyně však nijak neověřila žalovaným uváděné pravidelné měsíční výdaje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neověřila úvěruschopnost žalovaného a smlouvu o úvěru proto posoudil jako absolutně neplatnou. 13. Podle smlouvy o úvěru převzal žalovaný v hotovosti 6 000 Kč, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení této částky podle § 2991 o. z. spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozsudku, a to až ode dne následujícího po doručení žaloby, neboť žalobkyně nedoložila, že by se některá z upomínek dostala do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl tedy vyzván k zaplacení dlužné částky prokazatelně až doručením žaloby. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.