21 C 371/2021-31 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 749 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba], a. s., a to dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] kde žalovaný také převzal v hotovosti částku 4 500 Kč a zavázal se ji vrátit s příslušenstvím do [datum]. Dlužná částka činí 4 500 Kč na jistině a 2 249 Kč na smluvní pokutě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 2 249 Kč, soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), jak uvedeno v odstavci I. výroku toho rozsudku. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba], a. s., (tzv. trafiky), a to dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Podle této smlouvy převzal žalovaný částku 4 500 Kč a zavázal se ji vrátit do 30 dnů. Úroková sazba nebyla sjednána, když byla ve smlouvě uvedena ve výši 0 %. Žalovaný však půjčenou částku nevrátil ve lhůtě splatnosti. Původní věřitel [právnická osoba], postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum], který byl podán k poštovní přepravě dne [datum], bylo žalovanému oznámeno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů. K zaplacení dlužné částky před podáním žaloby byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně písemnou upomínkou ze dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neboť za poskytnutí peněžité částky nebyl sjednán úrok. Žalobkyně pak byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena smlouvou ve smyslu § 1879 o. z. Z úřední povinnosti soud posuzoval, zda v daném případě byly naplněny podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona o. s. ř. Podle pravidel dělení důkazního břemene dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému byla řádně posouzena jeho schopnost úvěr splácet (§ 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Smlouvu o zápůjčce tak soud shledal absolutně neplatnou. Žalovanému proto byla uložena povinnost vrátit žalobkyni zapůjčenou částku § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Současně soud zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., avšak ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění podle oznámení o postoupení pohledávky, která uplynula dne [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 497 Kč, přičemž tato částka představuje 33,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 749 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.