21 C 379/2021-40 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 38 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, od právního předchůdce společnosti [právnická osoba], a to pohledávku jednak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], jednak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím zjištěním: Žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu [číslo] o spotřebitelském úvěru – Fajnpůjčka, podle které převzala od této společnosti v hotovosti částku 10 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč (celkem 18 000 Kč) v 60 týdenních splátkách po 300 Kč (zjištěno ze smlouvy Fajnpůjčka ze dne [datum]). Dle tvrzení žalobkyně zaplatila žalovaná částku ve výši 11 400 Kč. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr – bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 14500 Kč a celkové výdaje činí 11 390 Kč (4 500 Kč na bydlení, 4 250 Kč představují osobní výdaje a 2 640 Kč činí splátky úvěrů či půjček). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti – Fajnpůjčka [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalovaná rovněž se společností [právnická osoba], a podle této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy částku 20 000 Kč, kterou se zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 16 000 Kč (celkem 36 000 Kč) v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Dle tvrzení žalobkyně zaplatila žalovaná částku ve výši 4 300 Kč. V žádosti o úvěr v kartě zákazníka ze dne [datum] žalovaná uvedla, že je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 16 800 Kč a její výdaje činí 12 400 Kč (3 000 Kč výdaje na bydlení, 5 500 Kč osobní výdaje a 3 900 Kč splátky úvěrů). Obě pohledávky z výše uvedených smluv postoupila společnost [právnická osoba], žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, vyplývající z obou smluv, předžalobní upomínkou, a to ve lhůtě do [datum] (Zjištěno z předžalobní upomínky a poštovního podacího archu). Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně byla oprávněna k podáním žaloby, neboť jí byly pohledávky ze smluv o zápůjčce postoupeny původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. V řízení však bylo zjištěno, že původní věřitel před uzavřením smlouvy vycházel z osobních a majetkových poměrů sdělených žalovanou. Příjmy a výdaje žalované nebyly nijak osvědčeny. Soud tak dospěl k závěru, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce nebyla ani v jednom případě řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Obě smlouvy jsou proto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), absolutně neplatné. Soud proto přiznal podle § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze rozdíl toho, co skutečně bylo žalované vyplaceno a co dosud nesplatila (20 000 – 4 300= 15 700 Kč). Současně soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., neboť žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení dlužné částky v předžalobní upomínce, je tedy v prodlení od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.