23 C 215/2019-202 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 235 474,78 Kč s odůvodněním, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru [obec], oddělení hospodářské kriminality SKPV v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání přečinu poškození věřitele dle ust. § 222 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby dle ust. § 226 písm. c) trestního řádu. Dle ustálené soudní praxe stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu. Žalobce s ohledem na zprošťující rozsudek považuje usnesení o zahájení trestního stíhání za nezákonné rozhodnutí a celé trestní stíhání za nezákonné a uplatňuje právo na náhradu škody a nemajetkové újmy. Žalobce uplatnil nárok náhradu škody u žalovaného podáním ze dne 3. 12. 2018. Žalovaný sdělil přípisem ze dne 23. 5. 2019, že nárok byl uplatněn a vyzval žalobce k doložení dokladu o úhradě právních služeb a dalších dokladů. Ke dni podání žaloby žalovaný uplatněný nárok meritorně neprojednal, ačkoliv zákonná šestiměsíční lhůta k projednání marně uplynula. Žalobce nárokoval částku 35 474,78 Kč jako majetkovou újmu za účelně vynaložené náklady právního zastoupení a částku 200 000 Kč jako nemajetkovou újmu. 2. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 7. 2020 č. j. 23 C 215/2019-93 tak, že žalobu v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 149 600 Kč a částku 5 142,50 Kč zamítl (výrok I. rozsudku) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 50 400 Kč (výrok II. rozsudku) a náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaného do výroku II. rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. 57 Co 305/2020-132, které nabylo právní moci dne 28. 4. 2021, rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. rozsudku co do částky 401 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil a co do částky 49 999 Kč zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že okresní soud musí v dalším řízení poučit žalobce dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil konkrétní skutečnosti (jak konkrétně došlo k dehonestaci, k narušení lidské důstojnosti, jaký byl život žalobce před trestním stíháním, po trestním stíhání, rovněž jak významně jej trestní stíhání poškodilo v osobním a profesním životě atd.) a po reakci žalobce posoudil, zda se v daném případě jedná/nejedná o případ, kdy by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a k tomu navrhl důkazy. Pokud po splnění výše uvedených procesních povinností žalobcem, dospěje soud opětovně k závěru o nutnosti finančního zadostiučinění, nepřehlédne, že následky trestního stíhání u všech komparovaných případů byly mnohem intenzivnější oproti tvrzením žalobce obsažených ve spise, resp. ani v jednom z komparovaných případů se nejednalo o pouze ty následky trestního stíhání, které jsou dány vždy a u každé nezákonně trestně stíhané osoby v obdobných skutkových okolnostech trestního stíhání. Předmětem sporu zůstala částka 49 999 Kč za nemajetkovou újmu. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný namítal, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění v peněžní formě a konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje žalovaný za dostatečnou satisfakci. Žalovaný také k požadavku na náhradu nemajetkové újmy vznesl námitku promlčení. 4. Za stát – Českou republiku vystupuje před soudem jeho organizační složka, která je k tomu podle zákona příslušná. Příslušnou organizační složkou je v první řadě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vystupuje za stát ve sporech a jiných právních věcech, o nichž to stanoví § 2 až 5 zákona č. 201/2002 Sb., nebo ve sporech a jiných právních věcech, v nichž se na tom v souladu se zákonem dohodl s organizační složkou státu, příslušnou věc podle zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nevystupuje-li za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, náleží toto oprávnění organizační složce státu, příslušné podle zákona č. 219/2000 Sb. Jelikož v tomto případě se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dohodl dle ustanovení § 6 zákona č. 201/2002 Sb. s organizační složkou státu (Ministerstvem spravedlnosti ČR), že bude jednat (§ 2) v řízení před soudem namísto této příslušné organizační složky, jedná jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. 5. Podáním ze dne 21. 7. 2021 a také u jednání dne 22. 7. 2021 žalobce (prostřednictvím právního zástupce) sdělil soudu, že nesouhlasí se svým účastnickým výslechem. Žalobce po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedl další rozhodné skutečnosti a objasnil, jak konkrétně došlo k dehonestaci, k narušení lidské důstojnosti žalobce, jaký byl život žalobce před trestním stíháním, po trestním stíhání, a jak významně jej trestní stíhání poškodilo v osobním a profesním životě, příp. v jiné sféře života a k těmto skutkovým tvrzením navrhl důkazy, žalobce nově tvrdil, že následky způsobené trestním stíháním do jeho osobnostní sféry jsou takové povahy, které by ve stejné míře jako újmu pociťovala jakákoliv jiná osoba, která by byla daným trestním stíháním postižena. Tvrdil, že tyto následky jsou notorietou obecně známou, kterou není nutno prokazovat. K dehonestaci a k narušení lidské důstojnosti žalobce došlo již tím, že žalobce byl v pozici osoby obviněné a posléze obžalované. Žalobce se musel podrobit úkonům v trestním řízení, musel přebírat listovní zásilky od policejního orgánu, státního zastupitelství a soudů, přičemž poštovní doručovatelce muselo být z formy těchto zásilek zřejmé, že žalobce má co do činění s orgány činnými v trestním řízení; žalobce se musel účastnit svého výslechu v postavení podezřelého, posléze obviněného v přípravném řízení trestním, žalobce se musel dostavit k policejnímu orgánu, musel se podrobit identifikačním úkonům, musel si nechat sejmout otisky prstů, podrobit se pořízení fotodokumentace z čelního a profilního pohledu, musel poskytnout do policejní databáze bukální stěry pro analýzu DNA, přičemž výsledky těchto identifikačních úkonů byly vedeny v policejní databázi, stejně jako skutečnosti, že byl trestně stíhán. Žalobce se účastnil hlavních líčení před soudem a již samotná jeho pozice jako obžalovaného byla pro něj ponižující, musel si vyslechnout přednesenou obžalobu od státního zástupce a po provedení dokazování byl seznámen se stanoviskem státního zástupce, který jej navrhoval uznat vinným a odsoudit. Žalobce tak byl nucen snášet psychický tlak, který na něj trestní stíhání svými obecnými dopady vytvářelo a který byl dán, jak uvedenými procesními úkony, tak i logickou obavou z výsledku, obavou z odsouzení, z hrozícího trestu a z hrozící povinnosti k náhradě škody. 6. Soud provedl následující dokazování a zjistil: 7. Z Uplatnění práva na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze dne 3. 12. 2018 včetně plné moci ze dne 27. 3. 2014 a včetně doručenky datové zprávy ze dne 3. 12. 2018, bylo zjištěno, že žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím a domáhal se v důsledku nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a celého nezákonného trestního stíhání náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na právní služby obhájce ve výši 35 474,78 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Toto podání bylo doručeno žalovanému dne 3. 12. 2018. 8. Z Výzvy Ministerstva spravedlnosti ČR k doplnění ze dne 23. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný vyzval žalobce k doplnění vzneseného nároku na náhradu škody o další doklady, zejména doklad o zaplacení právních služeb, osvědčení o registraci advokáta jako plátce DPH, technický průkaz vozidla použitého k cestám advokáta a další doklady, na jejichž základě by bylo možné posoudit vznik, rozsah a závažnost tvrzené nemajetkové újmy. 9. Z Doplnění údajů ze dne 27. 5. 2019 včetně kopie technického průkazu vozidla, osvědčení o registraci k DPH, výpisu z firemního účtu, záznamu o ověření elektronického podání doručeného na podatelnu Ministerstva spravedlnosti ČR, potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, bylo zjištěno, že žalobce doplnil k výzvě žalovaného požadované doklady. 10. Ze Stanoviska o odškodnění Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 26. 6. 2019 (č. l. 20-21 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný posoudil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, přičemž nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů trestního řízení shledal důvodný co do částky 30 332,28 Kč, ve zbytku nároku a celý nárok na nemajetkovou újmu shledal nedůvodným; konstatoval, že v posuzovaném případě došlo k vydání nezákonného rozhodn