23 C 260/2021-40 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 16. 2. 2011 do zaplacení s odůvodněním, že dne 1. 2. 2011 poskytl žalovanému nezbytné vyšetření, ošetření a pobyt ve zdravotnickém zařízení (v protialkoholické záchytné stanici) podle zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Poskytnuté zdravotní služby vyúčtoval žalobce žalovanému v částce 2 000 Kč. I přes písemnou výzvu k úhradě ze dne 26. 6. 2020 žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobce výslovně, žalovaný konkludentně, a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný byl umístěn v protialkoholické záchytné stanici v [nemocnice] ve [obec], p. o., a to dne 1. 2. 2011 od 03:00 hodin do 11:00 hodin a při přijetí u něj byla zjištěna dechovým analyzátorem hladina alkoholu 1,79 promile. Poskytnutí záchytu v záchytné stanici bylo dle ceníku placených úkonů a služeb zpoplatněno částkou 2 000 Kč. Žalovaný svůj závazek vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše dne 1. 2. 2011 a současně se zavázal dlužnou částku uhradit do 14 dnů ode dne podpisu uznání dluhu, tj. do 15. 2. 2011. 4. Soud právně posoudil závazkový vztah účastníků vzniklý z poskytnutí zdravotních služeb dle příslušných ustanovení zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami). Uvedená skutková zjištění soud právně posoudil podle ust. § 17 odst. 4 a násl. zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a shledal, že žalobce poskytl žalovanému zdravotní služby (vyšetření, ošetření a následný pobyt) v protialkoholní záchytné stanici. Podle § 17 odst. 4 zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ošetřená osoba hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Uznání dluhu ze dne 1. 2. 2011 soud právně posoudil podle ust. § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Uznáním dluhu byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu, a také byl přetržen běh promlčecí doby dluhu a od uznání počala běžet nová promlčecí doba. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto, v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tak, že soud stanovil žalovanému lhůtu k plnění zákonnou, tj. třídenní, neboť neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 489 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.