26 C 220/2020-69 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 104 154 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 20. 2. 2020 do zaplacení, dále zaplacení částky 15 717,24 Kč a zaplacení 102,29% úroku z částky 181 561,41 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 904 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 9. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 84 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splatit spolu s 166,89 % úrokem z úvěru (efektivní úroková sazba) v 24 měsíčních splátkách po 8 330 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje říjnem 2019. Žalovaný však uhradil toliko částku 16 660 Kč. V důsledku prodlení žalovaného po dobu 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 18. 2. 2020 s tím, že k tomuto datu přirostly k nesplacené jistině i splatné úroky a nová jistina tak činila 102 057,19 Kč. Dále žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč z důvodu prodlení s úhradou splátek (3x 499 Kč) a náhradu paušalizovaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, tj. celkem 104 154,19 Kč. Částka 15 717,24 Kč představuje smluvní pokutu dle smlouvy za prodlení po zesplatnění, jejíž výše činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení a žalobkyně ji vyúčtovala za dobu od 20. 2. 2020 do dne vyhotovení žaloby. Celková výše požadovaných smluvních úroků z úvěru je limitovaná v souladu se smlouvou na 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy, tj. na částku 239 904 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, výpisu z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, předžalobní výzvy ze dne 3. 7. 2020 včetně podacího archu ze dne 3. 7. 2020, výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení klientů ze dne 19. 9. 2019, výplatních lístků žalovaného za červen a srpen 2019, pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018, výpisu z účtu žalovaného (nahlížení do internetového bankovnictví), hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, výzev k zaplacení ze dne 15. 11. 2019, 15. 1. 2020 a ze dne 17. 2. 2020, oznámení o schválení úvěru ze dne 23. 9. 2019 včetně dodejky s datem doručení 26. 9. 2019, karty klienta, oznámení o zesplatnění ze dne 18. 2. 2020 a návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 19. 9. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že nabídku na uzavření smlouvy podal žalovaný žalobkyni dne 19. 9. 2019 pod [číslo]. Dle smlouvy o úvěru měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 84 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného [číslo] [bankovní účet]. Úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 166,89 % ročně měl žalovaný žalobkyni splatit formou 24 měsíčních splátek po 8 330 Kč a celkem tak měl uhradit částku 199 920 Kč. Žalobkyně tuto nabídku smlouvy přijala, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru č. smlouvy [číslo] dne 23. 9. 2019 a toto oznámení bylo žalovanému dle doručenky doručeno dne 26. 9. 2019. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 20. 9. 2019 poukázala žalobkyně na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] částku 84 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z listiny, označené jako prohlášení klientů bylo zjištěno, že tato obsahuje prohlášení žalovaného ze dne 19. 9. 2019, ve kterém žalovaný uvádí, že nemá žádné dluhy, není v úpadku ani jí úpadek nehrozí, nežije s manželem ani s partnerem, a že veškeré jí poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně nahlížela před uzavřením úvěrové smlouvy do těchto registrů, a že žádné negativní záznamy ohledně žalovaného zjištěny nebyly. Žalovaný získal CBS skóre 249, čemuž odpovídá vyšší riziko. Úvěr je výrazněji limitován. Z pracovní smlouvy, výplatních lístků a výpisu z účtu žalovaného, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy byl zaměstnán u [právnická osoba], a to na dobu určitou od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2021 a dosahoval čistého měsíčního příjmu cca 16 800 Kč. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje i prohlášení žalovaného, ve kterém uvedl, že je zaměstnán, jeho výdaje jsou v rozsahu životního minima ve výši 3 410 Kč, na bydlení vynakládá 1 000 Kč (žije u rodičů). Celkové výdaje tak činí 4 410 Kč měsíčně. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 3. 7. 2020, která byla dle podacího archu odeslána jako doporučená zásilka dne 3. 7. 2020. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V daném případě soud shledal, že příjmy žalovaného byly doloženy dostatečným způsobem, a to ve výši 16 800 Kč měsíčně. Jednalo se o mzdu z pracovní smlouvy uzavřenou na dobu určitou, která však pokrývala předpokládanou dobu splácení úvěru. Dle soudu však taktéž nebyly dostatečným způsobem zjišťovány výdaje žalovaného, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnostem, že výše splátky úvěru dosahuje přibližně 50 % měsíčního příjmu žalovaného a že v registru NRKI získal žalovaný nízké skóre a úvěr byl posuzován jako více rizikový. Žalobkyně vycházela toliko s ničím nedoloženého tvrzení žalovaného, že jeho běžné výdaje odpovídají výši životního minima. Žalovaný taktéž žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení, ani tvrzení, že bydlí u rodičů (např. čestným prohlášením rodičů o výši příspěvku žalovaného na bydlení a domácnost). Žádné takovéto doklady však žalovaný nepředložil, žalobkyně tyto po něm nepožadovala, podle soudu tak výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok, by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 84 000 Kč a uhradil toliko částku 16 660 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 67 340 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 67 340 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě dle ust. 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, avšak toliko za dobu od 10. 7. 2020 do zaplacení v návaznosti na předžalobní upomínku odeslanou dne 3. 7. 2020, přičemž k doručení došlo v souladu ust. § 573 o. z. dne 8. 7. 2020, další den nastala splatnost uplatněného nároku a žalovaný je v prodlení nejpozději od 10. 7. 2020. Úrok z prodlení byl přiznán v sazbě nižší než požadovala žalobkyně, a to v sazbě platné od 1. 7. 2020. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému (s přihlédnutím i k výši uplatněného příslušenství) dle obsahu spisu v souvi