26 C 312/2021-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 660 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 955,37 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 475,15 Kč a s 19,52% úrokem z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a dále zaplacení částky 12 368 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 969,34 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 885,50 Kč a s 23,72% úrokem z částky 9 380,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení z částky 9 380,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 19. 12. 2017 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 10 760 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 396 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 4 100 Kč. Dne 23. 9. 2017 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 9 968 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 10 600 Kč. Dle žalobkyně byly jistiny úvěrů úročeny úrokem ve výši 19,52 % ročně, resp. 23,72 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny na částku ve výši 4 955,37 Kč (smlouva ze dne 19. 12. 2017) a ve výši 4 969,34 Kč (smlouva ze dne 23. 9. 2017), a to za dobu do postoupení, a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 15. 1. 2021 na částku2 475,15 Kč, resp. 1 885,50 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 12. 2017 a [číslo] ze dne 23. 9. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 15. 2. 2021, výzvy k plnění ze dne 21. 4. 2021 včetně podacího lístku ze dne 21. 4. 2021, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 19. 12. 2017 a ze dne 23. 9. 2017 a karet zákazníka ze dne 19. 12. 2017 a ze dne 23. 9. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 12. 2017 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 10 760 Kč (včetně poplatku za zařazení do pojistného programu), tj. celkem 23 760 Kč v 60 týdenních splátkách po 396 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že nemá děti, bydlí jako nájemník, je rozvedený, má učňovské vzdělání, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník u [právnická osoba] s čistou mzdou 21 104 Kč, na bydlení vynakládá 7 200 Kč, osobní výdaje činí 5 000 Kč měsíčně a splátky 3 100 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 9. 2017 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 9 968 Kč (včetně poplatku za zařazení do pojistného programu), tj. celkem 22 968 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že nemá děti, bydlí jako nájemník, je rozvedený, má učňovské vzdělání, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník u [právnická osoba] s čistou mzdou 19 800 Kč, na bydlení vynakládá 7 100 Kč, osobní výdaje činí 6 000 Kč měsíčně a splátky 1 300 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 15. 2. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 21. 4. 2021, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný doložil úvěrující společnosti své příjmy a pravidelné výdaje, a to v rozsahu svého prohlášení učiněného v kartách zákazníka. Samotné prohlášení úvěrovaného nelze pokládat za dostatečný podklad pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatné a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatných smluv převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 2 x 13 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 1 900 Kč a 10 600 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 11 300 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovaným, byť byly označeny jako pohledávky ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokazatelného prodlení, avšak až ode dne 28. 4. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 21. 4. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 26. 4. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 28. 4. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 11 300 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě