26 C 324/2021-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 3 924,99 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 225,02 Kč, s 18,9 % úrokem z částky 3 565,56 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 3 924,99 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 20. 12. 2019 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v 13 měsíčních splátkách po 429 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila a banka úvěr zesplatnila ke dni 20. 8. 2020. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 3 565,56 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za dobu do 20. 8. 2020 ve výši 225,02 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 359,43. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na předmětný úvěr částku 2 615,32 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, svoji neúčast neomluvila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2019, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 20. 12. 2019, všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek pro půjčky, sazebníku – účty, poslední výzvy ze dne 28. 7. 2020, oznámení o zesplatnění a výzvy k úhradě závazků ze dne 20. 8. 2020 včetně podacího lístku ze dne 21. 8. 2020, rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 4. 7. 2019, výpisů z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 4. 7. 2019 do 28. 2. 2021, transakční historie půjčky, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2021 včetně podacího archu ze dne 1. 4. 2021 a předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 13. 5. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 4. 7. 2019 mezi [právnická osoba] a žalovanou s adresou bydliště: [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], žalovaná smlouvu řádně podepsala. Dále bylo prokázáno uzavření smlouvy o půjčce dne 20. 12. 2019 mezi stejnými účastníky, žalovaná smlouvu podepsala přes SMS kód. Touto smlouvou se banka zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr i se sjednaným úrokem formou 13 měsíčních splátek po 429 Kč (resp. po 437 Kč včetně poplatku za pojištění). Z výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že úvěr (půjčka) byl čerpán ve výši 20. 12. 2019 ve výši 5 000 Kč. Dále bylo z výpisů z tohoto účtu zjištěno, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně do září 2019, dále na účet byly poukazovány částky po 1 400 Kč měsíčně od [jméno] [příjmení] a dne 10. 10. 2019 byla připsána částka 10 000 Kč z titulu čerpání půjčky. Z účtu byly prováděny platby kartou v běžných obchodech či restauracích, placení pravidelných nákladů na bydlení a energie z účtu patrné není. Zůstatek na účtu ke dni 31. 8. 2019 činil + 1 266,17 Kč, ke dni 30. 9. 2019 + 31,90 Kč, ke dni 31. 10. 201955,02 Kč a ke dni 30. 11. 2019 + 78,80 Kč. Dopisem ze dne 20. 8. 2020 oznámila banka žalované, že pohledávku ze smlouvy o půjčce [číslo] prohlásila vzhledem k prodlení žalované s hrazením splátek za okamžitě splatnou a vyzvala ji k úhradě částky 3 822,58 Kč ve lhůtě do 10 dnů od vyhotovení oznámení. Tento dopis byl odeslán jako doporučená zásilka na adresu žalované [příjmení], [anonymizováno] [číslo], [země] dne 21. 8. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 3. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1. 4. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku dne 1. 4. 2021 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 13. 5. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 13. 5. 2021. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila žádné listiny, ze kterých měla vycházet banka při zkoumání úvěruschopnosti žalované, kromě periodických výpisů z běžného účtu žalované od 4. 7. 2019. Na základě těchto výpisů v žádném případě nelze dovodit schopnost žalované spotřebitelský úvěr splatit. Z výpisů není patrné, že by žalovaná dosahovala jakéhokoliv pravidelného příjmu po ukončení pobírání rodičovského příspěvku, zůstatek na účtu ke konci měsíce pravidelně vykazoval toliko nepatrný kreditní zůstatek, nejsou patrné platby za bydlení a energie. Běžné výdaje dva měsíce před uzavřením smlouvy byly kryty z předchozího spotřebitelského úvěru – půjčky ve výši 10 000 Kč. Za této situace dle soudu další spotřebitelský úvěr neměl být žalované vůbec poskytnut. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 5 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 2 615,32 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 2 384,68 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 2 384,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, avšak až ode dne 15. 9. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění obsaženou v oznámení banky o zesplatnění úvěru odeslaném formou doporučeného dopisu na adresu žalované v Polsku dne 21. 8. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. patnáctý pracovní den od odeslání, tj. 11. 9. 2020, následující pracovní den, v pondělí 14. 9. 2020, nastala splatnost a nejpozději od 15. 9. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 2 384,68 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., procesní úspěch obou účastníků byl i s