26 C 325/2021-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 280 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 673,92 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 877,78 Kč a s 19,07% úrokem z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 10. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 240 Kč (včetně poplatku za doplňkovou službu životního pojištění), a to v 60 týdenních splátkách po 313 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 3 500 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 19,07 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 1 673,92 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 877,78 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 1. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021, výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 5. 2021, karty zákazníka ze dne 20. 12. 2017, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 10. 1. 2019 a fotokopie pracovní smlouvy (1. strana), výplatního lístku, platebního dokladu SIPO, poštovní poukázky A a potvrzení o zaměstnání ze dne 8. 1. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 1. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky (včetně poplatku za účast na životním pojištění a za asistenční služby) v celkové výši 8 780 Kč, tj. celkem 18 780 Kč v 60 týdenních splátkách po 313 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že má středoškolské vzdělání, žije s partnerkou, je svobodný, nemá děti, je zaměstnán jako dělník na dobu neurčitou s čistou mzdou 17 833 Kč, na bydlení vynakládá 4 500 Kč, jiné výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] od 13. 7. 2015 na dobu určitou do ukončení prací. Z potvrzení o zaměstnání vyplývá, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného za období od září do listopadu 2018 činil 17 833 Kč. Z poštovní poukázky A je patrná platba ve prospěch [právnická osoba] ve výši 8 060 Kč provedená dne 2. 1. 2019. Z rozpisu plateb SIPO vedeného na jméno [jméno] [příjmení] vyplývá výše měsíčních záloh na elektřinu a plyn v celkové výši 700 Kč za prosinec 2018. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 13. 5. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 14. 5. 2021. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila kartu zákazníka obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů, jak rovněž listiny prokazující výši příjmu žalovaného, jeho pracovní poměr a náklady na bydlení a energie Úvěrující však ponechal bez vysvětlení žalovaného evidentní rozpory mezi jeho prohlášením a jim předloženými doklady. Pokud rozpis SIPO a poštovní poukázka A mají dokládat výši pravidelných nákladů na bydlení v domácnosti žalovaného, pak tato částka (8 760 Kč) je v příkrém nesouladu s částkou těchto nákladů deklarovanou žalovaným (4 500 Kč). Žalovaný také tvrdil, že jeho pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, avšak z předložené části pracovní smlouvy vyplývá, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 3 500 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 6 500 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 21. 5. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 14. 5. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 19. 5. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 21. 5. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 6 500 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.