26 C 352/2021-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 9. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 135 580,63 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 230,17 Kč, s 9,4 % úrokem z částky 131 402,36 Kč od 5. 7. 2019 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 135 580,63 Kč od 5. 7. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 29. 11. 2018 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 135 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v 84 měsíčních splátkách po 2 200 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil a banka úvěr zesplatnila ke dni 4. 7. 2019. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 131 402,36 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za dobu do 4. 7. 2019 ve výši 4 230,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do 4. 7. 2019 ve výši 67,38 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 178,27,43. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 29. 11. 2018, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 29. 11. 2018, všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek pro půjčky, sazebníku platného od 1. 9. 2018, poslední výzvy ze dne 12. 6. 2019, oznámení o zesplatnění a výzvy k úhradě závazků ze dne 4. 7. 2019 včetně podacího lístku ze dne 8. 7. 2019, rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 29. 11. 2018, výpisů z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 29. 11. 2018 do 31. 5. 2021, transakční historie půjčky, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2021 včetně podacího archu ze dne 16. 6. 2021, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 16. 6. 2021, kreditního reportu, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a předžalobní upomínky ze dne 23. 8. 2021 včetně podacího lístku ze dne 23. 8. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 11. 2018 mezi [právnická osoba] a žalovaným. Dále bylo prokázáno uzavření smlouvy o půjčce dne 29. 11. 2018 mezi stejnými účastníky, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 135 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr i se sjednaným úrokem formou 84 měsíčních splátek po 2 200 Kč. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka vycházela z výše příjmu žalovaného 14 400 Kč, který ověřila s využitím komplexního statistického nástroje a z výše výdajů 11 800 Kč měsíčně, z čehož splátky stávajících úvěrů činily 5 928 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že úvěr (půjčka) byl čerpán ve výši 29. 11. 2018 ve výši 135 000 Kč. Dále bylo z výpisů z tohoto účtu zjištěno, že žalovaný uhradil v době od 25. 12. 2018 do 4. 3. 2019 jako splátky půjčky částku ve výši 6 800,18 Kč. Dopisem ze dne 4. 7. 2019 oznámila banka žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o půjčce [číslo] prohlásila vzhledem k prodlení žalovaného s hrazením splátek za okamžitě splatnou a vyzvala ho k úhradě částky 136 198,91Kč ve lhůtě do 10 dnů od vyhotovení oznámení. Tento dopis byl odeslán jako doporučená zásilka na adresu žalovaného dne 8. 7. 2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 31. 5. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 6. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku dne 16. 6. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaná upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 23. 8. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 23. 8. 2021. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila žádné listiny, ze kterých měla vycházet banka při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zejména nebyl doložen deklarovaný příjem ani běžné výdaje. [příjmení] měla být více aktivní při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zejména vzhledem k dlouhodobosti závazku, skutečnosti, že dosavadní splátky úvěru dosahovaly dle sdělení žalovaného přibližně 40 % jeho příjmu, a poměrně malému rozdílu mezi příjmem a celkovými výdaji žalovaného. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 135 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 6 800,18 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 128 199,82 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 128 199,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, avšak až ode dne 19. 7. 2019 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění obsaženou v oznámení banky o zesplatnění úvěru odeslaném formou doporučeného dopisu na adresu žalovaného dne 8. 7. 2019, ve kterém byla stanovena lhůta k plnění do dnů od odeslání. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., a soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, jelikož její procesní neúspěch byl zcela nepatrný. Celkové odůvodněné náklady žalobkyně dle soudu činí 34 998 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 780 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 21 160 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 200 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 40 Kč, z cestovného ve výši 53 Kč a z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 5 765 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu za celkem