26 C 363/2021-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 3. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 32 102,96 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 714,77 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 365,52 Kč a s 29 % úrokem z částky 18 516,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení z částky 18 516,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 28. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 333 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 3 500 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 29 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 2 714,77 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 20. 1. 2020, v částce 2 365,52 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, svoji neúčast neomluvila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 5. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, výzvy k plnění ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 29. 1. 2021, zákaznické karty ze dne 28. 5. 2018 a tabulky umoření. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 5. 2018 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 17 333 Kč, tj. celkem 37 333 Kč v 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka 576 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná společnosti [právnická osoba] prohlásila, že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, má jedno dítě, není vlastníkem automobilu, je v domácnosti. Příjmy žalované činí 8 100 Kč měsíčně, další čistý příjem domácnosti pak 12 000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované činí 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 1. 2020 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku dne 14. 2. 2020 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 28. 1. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 29. 1. 2021. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o zápůjčce, jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, nedoložila však žádnou z listin, ze kterých měla vycházet při zkoumání úvěruschopnosti a které měla předložit žalovaná úvěrující společnosti. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 3 500 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 16 500 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, avšak až ode dne 5. 2. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 29. 1. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 3. 2. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 5. 2. 2021 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 16 500 Kč. Úrok z prodlení byl přiznán v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované (s přihlédnutím k úrokovému příslušenství) dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.