26 C 370/2021-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 36 240,12 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 345,67 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 907,31 Kč a s 29% úrokem z částky 21 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále zaplacení částky 13 682,93 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 034,49 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 558, 68,70 Kč a s 29% úrokem z částky 7 258,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení z částky 7 258,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Tato společnost uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce. Dne 6. 8. 2018 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 21 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 047 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 114 Kč. Žalovaná však neuhradila ničeho. Dne 24. 5. 2018 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 917 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaná však uhradila toliko částku 4 450 Kč. Dle žalobkyně byly jistiny obou zápůjček úročeny úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny ve výši 5 345,67 Kč (smlouva ze dne 6. 8. 2018) a ve výši 3 034,49 Kč (smlouva ze dne 24. 5. 2018), a to za dobu do postoupení a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 20. 1. 2020, v částce 3 907,31 Kč, respektive 1 558,68 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 5. 2018 a [číslo] ze dne 6. 8. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021, výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku ze dne 28. 6. 2021, zákaznických karet ze dne 6. 8. 2018 a ze dne 24. 5. 2018 a tabulek umoření ze dne 12. 1. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 5. 2018 mezi [právnická osoba] jako vypůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 8 917 Kč, tj. celkem 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (poslední splátka 273 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná věřiteli prohlásila, že má jedno dítě, je svobodná, bydlí s partnerem, má středoškolské vzdělání, je zaměstnána jako operátor call centra, pobírá mzdu 6 913 Kč, další příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, celkové měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 8. 2018 mezi [právnická osoba] jako vypůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 21 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 17 047 Kč, tj. celkem 38 047 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 114 Kč (poslední splátka 2 109 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná věřiteli prohlásila, že má jedno dítě, je svobodná, bydlí s rodiči, má středoškolské vzdělání, je zaměstnána jako operátor call centra, pobírá mzdu 16 663 Kč, další příjmy žadatele činí 10 000 Kč, měsíční výdaje činí 3 000 Kč, splátky 2 722 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 12. 2020 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 28. 6. 2021, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka. Z přehledů plateb (tabulek umoření) bylo zjištěno, že vypůjčitel eviduje u smlouvy [číslo] platby žalované v celkové výši 4 450 Kč a u smlouvy [číslo] žádné platby neeviduje. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o zápůjčce, tj. o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalovaná nedoložila úvěrující společnosti své příjmy ani pravidelné výdaje, u obou smluv byla předložena pouze zákaznická karta, avšak bez listin, které měla žalovaná předložit. Odkaz žalobkyně na jí předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 není přiléhavý již jen proto, že se týká zjišťování úvěruschopnosti u spotřebitelských úvěrů sjednávaných za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., což není tento případ. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněné v tomto řízení nároky by mohly být částečně posouzeny jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatných smluv převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 31 000 Kč, uhradila dle listin předložených žalobkyní toliko částku 4 450 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 26 550 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovanou, byť byly označeny jako pohledávky ze smluv o zápůjčce. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 26 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokazatelného prodlení, avšak až ode dne 3. 7. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu žalobkyně k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 28. 6. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 1. 7. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 3. 7. 2021 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 26 550 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jeliko