26 C 371/2021-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 45 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 022,80 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 150 Kč a s 19,12% úrokem z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a dále zaplacení částky 15 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 055,19 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 588,76 Kč a s 19,23% úrokem z částky 11 744,44 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 11 744,44 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 8. 11. 2018 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 24 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 900 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 8 400 Kč. Dne 23. 7. 2018 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 11 900 Kč. Dle žalobkyně byly jistiny úvěrů úročeny úrokem ve výši 19,12 % ročně, resp. 19,23 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny na částku ve výši 6 022,80 Kč (smlouva ze dne 8. 11. 2018) a ve výši 3 055,19 Kč (smlouva ze dne 23. 7. 2018), a to za dobu do postoupení, a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 15. 1. 2021 na částku 3 150 Kč, resp. 1 588,76 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 7. 2018 a [číslo] ze dne 8. 11. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021, výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 a karet zákazníka ze dne 23. 7. 2018 a ze dne 8. 11. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 7. 2018 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 12 000 Kč, tj. celkem 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná úvěrující společnosti prohlásila, že nemá děti, bydlí jako nájemník, je svobodná, žije s partnerem, má středoškolské vzdělání, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby u [anonymizována tři slova] s čistou mzdou 12 700 Kč, na bydlení vynakládá 1 000 Kč, osobní výdaje činí 5 000 Kč měsíčně a splátky 2 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 11. 2018 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 24 000 Kč, tj. celkem 54 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 800 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná úvěrující společnosti prohlásila, že nemá děti, bydlí jako nájemník, je svobodná, žije s partnerem, má středoškolské vzdělání, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby u [anonymizována tři slova] s čistou mzdou 15 300 Kč, na bydlení vynakládá 2 000 Kč, osobní výdaje činí 5 000 Kč měsíčně a splátky 2 700 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 13. 5. 2021, která byla následující den odeslána jako doporučená zásilka. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná doložila úvěrující společnosti své příjmy a pravidelné výdaje, a to v rozsahu svého prohlášení učiněného v kartách zákazníka. Samotné prohlášení úvěrované nelze pokládat za dostatečný podklad pro řádné posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatných smluv převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč a 15 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částky 8 400 Kč a 11 900 Kč a vzniklo ji tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 24 700 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovanou, byť byly označeny jako pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 24 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokazatelného prodlení, avšak až ode dne 21. 5. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 14. 5. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 19. 5. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 21. 5. 2021 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 24 700 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož p