26 C 380/2020-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 7 262 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 380,08 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 287,87 Kč a s 20,98% úrokem z částky 5 788,37 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 788,37 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 3 076 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 536,96 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 585,90 Kč a s 20,98% úrokem z částky 2 446,47 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 2 446,47 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Tato společnost je v důsledku fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016 právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]. Tato společnost uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o půjčce. Dne 12. 5. 2016 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 3 718 Kč (včetně poplatku za doplňkovou službu životního pojištění), a to v 43 týdenních splátkách po 226 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 2 456 Kč. Dne 26. 2. 2016 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 2 493 Kč (včetně poplatku za doplňkovou službu životního pojištění), a to v 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 3 417 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina obou půjček úrokem ve výši 20,98 % ročně dle článku 1.2 smluvních podmínek. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částky 3 380,08 Kč a 1 536,96 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazených jistin za dobu do postoupení, tj. 6. 12. 2019, v částkách 1 287,87 Kč a 585,90 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel půjček [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o půjčce [číslo] ze dne 12. 5. 2016 a [číslo] ze dne 26. 2. 2016, výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020, výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 a karet zákazníka ze dne 12. 5. 2016 a ze dne 26. 2. 2016. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 2. 2016 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 2 493 Kč, tj. celkem 6 493 Kč v 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 5. 2016 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 3 718 Kč, tj. celkem 9 718 Kč v 43 týdenních splátkách po 226 Kč. Z karty zákazníka ze dne 24. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že bydlí jako nájemník, je vdaná, má tři děti, má základní vzdělání, je nezaměstnaná od roku 2015. Pobírá sociální dávky v celkové výši 29 728 Kč včetně příspěvku a doplatku na bydlení. Náklady na bydlení činí 9 690 Kč, na domácnost 12 000 Kč, tj. celkem 21 890 Kč měsíčně. Obdobné prohlášení učinila žalovaná i v zákaznické kartě ze dne 12. 5. 2016, uvedla však, že má dvě děti, sociální dávky pobírá ve výši 35 228 Kč měsíčně a celkové výdaje činí 23 270 Kč měsíčně. [příjmení] listiny prokazující údaje uváděné žalovanou však připojeny nebyly. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] zanikla fúzí sloučením ke dni 30. 9. 2016 a jejím nástupcem se stala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (nyní pod [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 12. 2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 7. 5. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 10. 5. 2020. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil smlouvy o půjčce uzavřené mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a žalovanou jako absolutně neplatné s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnuté půjčky, kdy se jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná při sjednávání smluv zjevně vystupovala v pozici spotřebitele, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovanou si ověřit, zkoumat finanční minulost žalované v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalované, že údaje jí uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovanou. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalované a které jsou zmiňovány v kartě zákazníka. Zkoumání příjmů a výdajů žalované bylo dle soudu zcela nedostatečné. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněné v tomto řízení nároky by mohly být částečně posouzeny jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (záko