26 C 408/2020-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 8 112,44 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 116,83 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 580,14 Kč a s 29% úrokem z částky 4 769,13 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 4 769,13 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 8. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 4 640 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 2 500 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 29 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 4 769,13 Kč za dobu do postoupení na částku 2 116,83 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 24. 6. 2019, v částce 580,14 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 2. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020, zákaznické karty ze dne 8. 2. 2017, tří ústřižků poštovní poukázky B a oznámení úřadu práce ze dne 16. 1. 2017 a ze dne 10. 1. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 2. 2017 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 4 640 Kč, tj. celkem 10 640 Kč v 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka 212 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná [právnická osoba] prohlásila, že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí jako nájemník, nemá děti, není vlastníkem automobilu, je nezaměstnána. Příjmy činí 9 746 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje žalované činí 3 500 Kč měsíčně. Z žalovanou předložených oznámení úřadu práce a ústřižků poštovních poukázek vyplývá, že žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši 6 400 Kč měsíčně a příspěvek na živobytí ve výši 5 970 Kč pro dvě osoby, to vše od prosince 2016. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 6. 2018 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 7. 2018 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 12. 3. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 13. 3. 2020. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o zápůjčce, jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, doložila také výši příjmu žalované, nikoliv však výši pravidelných výdajů, zejména na bydlení. Z předložených listin vyplývá, že žalovaná v době uzavření smlouvy byla osobou v životní nouzi a úvěrující měla dbát zvýšené pozornosti při zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr a důkladněji zkoumat strukturu a výši pravidelných výdajů žalované, což však neučinila. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 6 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 2 500 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 3 500 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 20. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 13. 3. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 18. 3. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 20. 3. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 3 500 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované (s přihlédnutím k úrokovému příslušenství) dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.