17 C 196/2022-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 24. 3. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 035 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o dluh na příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný je evidován jako vlastník nebo provozovatel osobního automobilu [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, a v době od 23. 10. 2020 do 6. 9. 2021, tj. po dobu 319 dnů, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Dlužná částka sestává ze základu příspěvku 20 735 Kč, tj. 65 Kč denně po dobu 319 dnů, a dále z poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření i všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec] – [část obce], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu jeho bydliště. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. nastala dne 10. 10. 2022. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. 3. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupkyně žalobkyně vyjádřila souhlas s takovým procesním postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 26. 9. 2022 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byl poučen podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jeho souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaslal soudu své vyjádření, proto soud jeho souhlas s postupem podle uvedeného zákonného ustanovení předpokládal. Za popsané situace bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupkyně žalobkyně a žalovaného. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze sdělení Městského úřadu Bohumín, odboru dopravy, ze dne 2. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný [celé jméno žalovaného] nebyl v dotazovaném období od 23. 10. 2020 do 6. 9. 2021 veden jako vlastník a zároveň provozovatel silničního motorového vozidla [registrační značka]. Z kupní smlouvy datované 16. 1. 2019 bylo zjištěno, že prodávající [příjmení] [příjmení], označený v dokladu také rodným číslem, bytem v [obec], [ulice a číslo], prodal vozidlo tovární značky Alfa Romeo s [registrační značka] žalovanému [celé jméno žalovaného], narozenému dne [datum], bytem v [obec], [ulice a číslo]. Dopisem ze dne 21. 10. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 035 Kč ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení tohoto dopisu, kdy se jednalo o příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů, v souvislosti s tím, že žalovaný jako provozovatel osobního motorového vozidla [registrační značka] neměl v době od 23. 10. 2020 do 6. 9. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Podle sdělení České pošty s.p. byla zásilka obsahující uvedenou výzvu vrácena odesílateli zpět, když adresát na doručovací adrese nebydlí. Dále byl žalovaný o úhradu dlužné částky upomínán v předžalobní upomínce advokátky ze dne 23. 2. 2022. 5. Žaloba je zcela důvodná. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem předmětného osobního motorového vozidla tovární značky Alfa Romeo, [registrační značka], a to i v období uvedeném v žalobě, tj. od 23. 10. 2020 do 6. 9. 2021. Podle databáze žalobkyně v té době neměl žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla, přičemž žalovaný ani netvrdil opak. Žalovaný tak porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/99 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm příspěvek za každý den porušení této povinnosti v souladu s ustanovením § 4 zákona uvedeného zákona. V souladu s ustanovením § 4 odst. 2 tohoto zákona platí vyvratitelná domněnka, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla, resp. provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je skutečným vlastníkem či provozovatelem tohoto vozidla. Výše příspěvku se podle ustanovení § 4 odst. 3 tohoto zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ustanovení § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je také povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazby příspěvku jsou uvedeny v ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/99 Sb., kdy u osobního automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí tato sazba 65 Kč. Podle ustanovení § 2a této vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Žalovaný byl žalobkyní řádně vyzván k zaplacení příspěvku dopisem ze dne 21. 10. 2021, výzva k úhradě příspěvku obsahovala všechny náležitosti stanovené v ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/99 Sb. a byla mu doručována. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uplatněný příspěvek žalobkyni uhradil, nevyvrátil ani domněnku, že za dobu uvedenou v žalobě byl skutečně provozovatelem předmětného vozidla, a proto byl zavázán k úhradě příspěvku ve výši 319 dnů x 65 Kč, tj. 20 735 Kč, a dále částky 300 Kč jako poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tj. celkem zaplacení částky 21 035 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu uvedenou v žalobě v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, výše tohoto úroku odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného nahradit zcela úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 2 294 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 842 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši celkem 900 Kč, a to po 300 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, za provedené tři úkony právního zastoupení po 100 Kč za každý z nich a 4/ náhradu DPH ve výši 252 Kč podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. jako podíl 21 % ze součtu uváděné odměny a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč. Žalovaný měl dlouhou dobu možnost řešit věc mimosoudně, když žaloba byla podána téměř rok po uplynutí lhůty splatnosti dluhu, navíc byl v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.