17 C 442/2021-46 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 2. 10. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 1 014 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 1 014 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 6. 4. 2016 do zaplacení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná cestovala dne 5. 4. 2016 bez platné jízdenky vlakem [právnická osoba], a to vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec], hlavní nádraží a [obec] [část obce], čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši podle Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel ve výši 14 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalované přirážku ve výši 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a Tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. [právnická osoba] tak vznikla vůči žalované pohledávka ve výši 1 014 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], registr. číslo 03820848 podle smlouvy ze dne 2. 11. 2016 a tato společnost nabyla pohledávku od původního věřitele [právnická osoba] na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 21. 3. 2017 ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. spolu s oznámením o postoupení pohledávky, přesto žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho. 2. Opatrovník žalované [celé jméno žalované], které byla omezena svéprávnost soudním rozhodnutím, město České Budějovice, se vyjádřil k žalobnímu požadavku v písemném odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 25. 10. 2021. Opatrovník uvedl, že žalovaná je invalidní pro invaliditu třetího stupně a současná výše invalidního důchodu činí 4 651 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá. 3. K jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 7. 4. 2022, se zástupkyně žalobkyně nedostavila, přestože byla řádně a včas předvolána. Svoji neúčast neomluvila. Opatrovník nesvéprávné žalované v dopise ze dne 28. 3. 2022 omluvil svoji neúčast u uvedeného jednání a výslovně uvedl, že žádá o projednání věci bez jeho osobní účasti. Za této situace soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. bez osobní účasti účastníků řízení a jejich zástupců. 4. V daném řízení po vyhodnocení skutkových zjištění bylo prokázáno, že žalovaná [celé jméno žalované] rozhodného dne 5. 4. 2016 cestovala vlakem [číslo] na trase z [obec], hlavního nádraží do [obec] [část obce] bez platného jízdního dokladu a dluží na jízdném částku 14 Kč; tyto skutečnosti byly prokázány na základě potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 5. 4. 2016 a oznámení o závadách ze dne 5. 4. 2016 O věrohodnosti listin předložených žalobkyní soud neměl odůvodněné pochybnosti, žalovaná proti obsahu dokladů žádné námitky nevznesla. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 12. 2015 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] bylo prokázáno, že [právnická osoba] jako provozovatel dopravy postoupila uvedené společnosti pohledávku za žalovanou, tato pohledávka je specifikována v příloze k uzavřené smlouvě. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 11. 2016 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalující společnost, smlouva obsahuje přílohu s výčtem konkrétních postoupených pohledávek. 5. V řízení bylo dále prokázáno na základě obsahu rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 1. 2017 č. j. 26 Nc 507/2015-80, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2007, že tímto rozhodnutím byla jmenovaná žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna činit žádná právní jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a dispozice s finanční částkou do 1 000 Kč. Jmenovaná není schopna výkonu aktivního ani pasivního volebního práva. Opatrovníkem [celé jméno žalované] bylo jmenováno Město Kosmonosy. Z odůvodnění rozhodnutí bylo dále zjištěno, že v opatrovnickém řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětí psychiatrie, který zpracoval MUDr. [příjmení] [příjmení] dne 22. 12. 2016. Podle jeho závěrů žalovaná [celé jméno žalované] trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a to reziduální schizofrenií v kombinaci se škodlivým užíváním návykových látek. Léčbou může dojít ke zlepšení zdravotního stavu, vyléčení však není možné. V důsledku duševní poruchy je podstatně ovlivněna schopnost posuzované právně jednat a orientovat se v řadě životních situací, posuzovaná si není schopna přiměřeně uvědomit možné následky svého jednání a chování, rovněž jí může jejím právním jednáním hrozit újma a nebezpečí jednání pod nátlakem okolí proti jejím zájmům (např. by se mohla dostat do situace, kdy by ji mohla zneužít jiná osoba k uzavření finančně nevýhodné smlouvy či by byla jinak poškozena na svých právech). Pokud by její svéprávnost nebyla omezena, hrozilo by jí rovněž nebezpečí, že si sama potřebné záležitosti nezařídí a nemohl by to za ni činit ani nikdo jiný. Uvedené řízení o omezení svéprávnosti žalované bylo zahájeno dne 12. 11. 2015 na základě podnětu Psychiatrické nemocnice [část obce] a Psychiatrické nemocnice [obec]. 6. V řízení bylo dále prokázáno na základě obsahu rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2020 č. j. 0 P 202/2019-363, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2020, že tímto rozhodnutím byla jmenovaná žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna činit žádná právní jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a dispozice s finanční částkou do 1 000 Kč. Jmenovaná není schopna výkonu aktivního ani pasivního volebního práva. Opatrovníkem [celé jméno žalované] byla jmenována obec Staré Hodějovice. Z odůvodnění rozhodnutí bylo dále zjištěno, že řízení bylo zahájeno z úřední moci soudu usnesením ze dne 21. 11. 2019; podle odborných závěrů znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie posuzovaná nadále trpí závažnou duševní chorobou, a to paranoidní schizofrenií, toto onemocnění je trvalého rázu. Stav posuzované se od roku 2016 podstatně nezměnil a nelze očekávat v budoucnu zlepšení jejího stavu, posuzovaná v léčbě dlouhodobě selhává, nemoc má chronický průběh, je patrná již postupující deprivace osobnosti. Duševní porucha zásadně ovlivňuje život posuzované, její myšlení, jednání, chování. Posuzovaná není schopna samostatného fungování, neumí si zajistit základní životní potřeby (bydlení, stravu, lékařské služby), neorientuje se v situacích, nemá přehled o cenách, není schopna plánovat, organizovat, domyslet důsledky svých jednání. Rozpoznávací a ovládací schopnosti žalované jsou vlivem duševní choroby podstatně snížené, posuzovaná není schopna obstarávat své záležitosti. 7. Žaloba je důvodná pouze částečně. 8. V souladu s ustanovením § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 Kč jako dlužné jízdné. Žalovaná je soudním rozhodnutím výrazně omezena ve svéprávnosti, podle názoru soudních znalců je schopna jednat pouze v některých běžných otázkách každodenního života a nakládat s částkami do 1 000 Kč. Jedná se u ní o setrvalý nepříznivý zdravotní stav, který zcela jistě přetrvával již v době, kdy se dopustila projednávaného jednání ze dne 5. 4. 2016. Z uvedených závěrů vyplývá, že žalovaná by měla být schopna pochopit, že za použití prostředku hromadné dopravy je povinna zaplatit jízdné. I kdyby tomu tak nebylo, pak při použití prostředku hromadné dopravy bez zaplacení adekvátní náhrady ve formě jízdného vzniká žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, které je ve stejné výši, jako požadované jízdné. V každém případě je pak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dlužné jízdné, které v daném případě činí 14 Kč. 9. Naopak soud zamítl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kterou žalobkyně požaduje jako přirážku k jízdnému podle ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb., resp. § 2048 občanského zákoníku. Pochopení důsledků tzv. černé jízdy, tedy jízdy prostředkem hromadné dopravy bez zaplacení jízdného, již nepochybně překračuje rámec toho, co je žalovaná schopna pochopit, jak vyplývá z výsledků opakovaného znaleckého zkoumání, resp. podle odůvodnění rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti. 10. Pokud se jedná o požadované příslušenství ze žalované částky, soud vyhodnotil žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za nedůvodný a v plném rozsahu jej zamítl. Žalovaná se nemohla dostat do prodlení ani po uplynutí lhůty po předmětném„ přestupku“, ani po doručení předžalobní výzvy. Jak vyplývá z výše uvedených závěrů znaleckého zkoumání osoby žalované, ta není schopna pochopit důsledky uzavření v podstatě žádných smluv. Mezi tyto důsledky patří i upozornění na případné soudní vymáhání dluhu, pokud nebude splněn dobrovolně. Navíc úrok z prodlení požadovaný z částky 1 000 Kč, která byla zamítnuta i co do základu, nemohl bý