21 C 30/2022-52 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 903,93 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], prostřednictvím webových stránek www.crediton.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum], podle které žalovanému poskytl úvěr ve výši 3 300 Kč. Žalobkyně se domáhala vrácení nesplacené jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, neboť jí byla pohledávka postoupena předchozím věřitelem smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI, kdy nevznikly důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti a žádosti žalovaného o úvěr bylo vyhověno. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav: Listina označená jako smlouva o úvěru č. B0001540512042418 obsahuje údaje o tom, že žalovaný jako klient (úvěrovaný) uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující (věřitel), dne [datum] formou online smlouvu o úvěru, podle které se věřitel zavázal vyplatit žalovanému na účet částku 3 300 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem celkem po slevě 4 716,10 Kč a před slevou 7 012,42 Kč. Z potvrzení o provedení transakce a ze sdělení banky bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] byla dne [datum] připsána částka 3 300 Kč pod [variabilní symbol]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že věřitel [právnická osoba], postoupil pohledávku z této smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné do tří dnů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný a původní věřitel společnost [právnická osoba], uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalovanému byl vyplacen úvěr ve výši 3300 Kč na bankovní účet. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby podle § 1879 o. z., neboť jí byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Žalobkyně se nedostavila k jednání, nebyla proto poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“). Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na vrácení vyplacené jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce, která počala běžet dnem doručení upomínky. Žalovaný je tedy v prodlení o [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.