21 C 37/2022-26 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 416 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne [datum], podle které žalobkyně půjčila žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s poplatkem 9 816 Kč, to je celkem 21 816 Kč, v týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaný na dlužnou částku zaplatil pouze 12 400 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Žalobkyně uzavřela se žalovanými dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které žalovaný při podpisu smlouvy převzal v hotovosti částku 12 000 Kč a současně se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 2 376 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 840 Kč, to je celkem 21 816 Kč v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. V evidenční kartě klienta žalovaný uvedl své osobní údaje. K majetkovým poměrům uvedl pouze, že není majitelem vozu ani nemovitosti, mzda činí 33 622 Kč a výdaje činí měsíčně 11 206 Kč. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení upomínky. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinností žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“). Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. Podle smlouvy převzal žalovaný v hotovosti 12 000 Kč a do vyhlášení tohoto rozhodnutí vrátil 12 400 Kč. Žalobkyni tak nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.