21 C 408/2021-54 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 050 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], která byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě dokazování z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu [číslo] podle které převzal v hotovosti při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč a tuto částku se zavázal zaplatit navýšenou o poplatek ve výši 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách. V kartě zákazníka žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 12 138 Kč a má výdaje ve výši 9 000 Kč měsíčně celkem. Původní věřitel postoupil pohledávku z této smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem 8 950 Kč. K zaplacení dlužné částky před podáním žaloby byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně písemnou upomínkou, a to ve lhůtě do [datum]. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzvařena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Smlouvu o úvěru však soud shledal absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť při posouzení úvěruschopnosti původní věřitel vycházel pouze z prohlášení žalovaného o svých příjmech a výdajích, aniž by žalovaným tvrzené skutečnosti byly jakkoli osvědčeny. Podle smlouvy převzal žalovaný v hotovosti 10 000 Kč a do vyhlášení tohoto rozhodnutí vrátil 8 950 Kč, soud proto podle § 2993 o. z. podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k vydání rozdílu, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vydání plnění předžalobní upomínkou, je tedy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v prodlení až od [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.