22 C 126/2022-90 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 9 238,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdce žalobkyně (původního věřitele) společnosti [právnická osoba] (která k [datum] zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]), na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to dluh vyplývající ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], podle které byla žalované v poskytnuta částka 20 000 Kč a tuto částku byla žalovaná povinna žalobkyni splácet spolu s úrokem 11,90 % ročně a sjednanými poplatky v 47 pravidelných měsíčních splátkách po 577 Kč počínaje [datum], každá další splátka byla splatná vždy k 24. dni v měsíci. Ty měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalované č. [bankovní účet], na kterém mělo být vždy v době splatnosti splátek dostatek disponibilních prostředků. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni [datum] a zároveň uplatila právo na zaplacení smluvní pokuty. Celkem žalovaná dosud uhradila 20 689,52 Kč. Žalobkyně po zohlednění úhrad nárokovala v tomto řízení jistinu úvěru 7 323,37 Kč, poplatky a smluvní pokutu 1 914,91 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny úvěru do [datum] ve výši 14,50 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru z jistiny úvěru do [datum] ve výši 196,09 Kč, smluvní úrok 11,90 % ročně z jistiny úvěru ve výši 7.323,37 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky ve výši 9.238,28 Kč, sestávají z jistiny úvěru ve výši 7.323,37 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 1.914,91 Kč, od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, a dále nahlédnutím do veřejných registrů. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela dne [datum] s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně, celkem 25 111,86 Kč, v 47 měsíčních splátkách po 535 Kč. Dosud uhradila 20 689,52 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet půjčku tak, že získala informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a příloh. Žalovaná deklarovala, že je svobodná, žije ve vlastním bytě, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnaná s příjmy 17 000 Kč měsíčně, splácí úvěry ve výši 2 000 Kč měsíčně, její výdaje jsou 5 000 Kč měsíčně, započtené výdaje na domácnost 3 463 Kč a započtené životní náklady 3 410 Kč měsíčně, celkem výsledná kapacita žadatelky 7 767 Kč měsíčně. Příjem žalované předchůdkyně žalobkyně ověřila z účtu žalované, deklarované výdaje předchůdkyně žalobkyně navýšila o výdaje na bydlení 3 463 Kč a výdaje na živobytí 3 410 Kč. Dle protokolu nebyl u žalované zjištěn v insolvenčním rejstříku ani v databázích BRKU, NRKI, [příjmení] negativní záznam. Z výpisu z účtu žalované za březen 2018 vyplývá, že na konci měsíce byla žalovaná v mínusu, když konečný zůstatek činil – 678,23 Kč, a to ačkoli žalovaná v tomto měsíci čerpala půjčky v celkové výši 11 000 Kč. Stejně tak v měsících listopad 2017, prosinec 2017, leden 2018 a únor 2018 byl zůstatek žalované na účtu vždy mínusový. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne [datum]. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky. Uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. 5. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto ověřila z pohybů na běžném účtu žalované. U výdajů si pak předchůdkyně žalobkyně vystačila s deklarovanými výdaji žalované. Z výpisů z běžného účtu žalované je však zřejmé, že žalovaná byla dlouhodobě v mínusu, a to ačkoli čerpala další úvěry. 6. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný. 7. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je povinen v takovém případě vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, žalovaná uhradila ve splátkách 20 689,52 Kč, žalovaná tak poskytnutou jistinu již celou vrátila. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 9. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí poplatek 1 000 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 400 Kč.