26 C 11/2022-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 24 761,27 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 729,19 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 211,65 Kč a s 29% úrokem z částky 15 460,08 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 15 460,08 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, dále zaplacení částky 10 155 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 099,10 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 869,23 Kč a s 29% úrokem z částky 6 076,19 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 6 076,19 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále zaplacení částky 8 038 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 838,42 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 701,23 Kč a s 29% úrokem z částky 4 873,41 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 4 873,41 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Tato společnost uzavřela s žalovaným celkem tři smlouvy o zápůjčce. Dne 3. 5. 2018 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 15 191 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 620 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 11 930 Kč. Dne 2. 2. 2018 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 13 125 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 17 653 Kč. Dne 20. 11. 2017 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 333 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 29 612 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjček úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 29 % ročně z neuhrazené jistiny a zákonný úrok z prodlení za dobu do postoupení, tj. 18. 12. 2020. Žalobkyně tvrdila, že zapůjčitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, tj. spotřebitelský úvěr, především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o zápůjčce [číslo] ze dne 3. 5. 2018, [číslo] ze dne 2. 2. 2018 a [číslo] ze dne 20. 11. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021, výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku ze dne 28. 6. 2021, přehledu plateb ze dne 12. 1. 2021 a zákaznických karet ze dne 2. 2. 2018, 6. 5. 2018 a 20. 11. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 5. 2018 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 15 191 Kč, tj. celkem 37 191 Kč v 60 týdenních splátkách po 620 Kč (poslední splátka 611 Kč). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 2. 2018 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 13 125 Kč, tj. celkem 28 125 Kč v 60 týdenních splátkách po 469 Kč (poslední splátka 454 Kč). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 11. 2017 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 17 333 Kč, tj. celkem 37 333 Kč v 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka 576 Kč). Ze zákaznických karet bylo zjištěno, že žalovaný společnosti [právnická osoba] prohlásil vždy v den uzavření každé ze smluv, že je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnán jako dělník - operátor a pobírá mzdu 21 297 Kč, resp. 6 155 Kč, resp. 4 212 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 5 000 Kč, resp. 3 000 Kč. Z přehledů plateb bylo zjištěno, že ke dni 12. 1. 2021 evidival původní věřitel platby žalovaného ve výši 29 295 Kč u smlouvy [číslo] 17 970 Kč u smlouvy [číslo] 12 430 Kč u smlouvy [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 12. 2020 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 28. 6. 2021, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 28. 6. 2021. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o zápůjčce, jako smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznické karty obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněný v tomto řízení nárok ze smlouvy [číslo] by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 22 000 Kč, uhradil dle listiny předložené žalobkyní toliko částku 12 430 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 9 570 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 9 570 K