26 C 14/2022-91 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 11. 11. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 300,72 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 932,81 Kč, s 23,99 % úrokem z částky 9 600,72 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 9 600,72 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že předmětnou pohledávku nabyla postoupením od [právnická osoba] a.s. a ta od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 [právnická osoba] uzavřela dne 6. 12 2017 se žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty, tedy smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, smlouvou byl sjednán úrok 23,99 % ročně. Žalovaný však čerpaný úvěr řádně nesplácel, proto banka přistoupila dne 31. 1. 2020 k zesplatnění dluhu. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 600,72 Kč, poplatků ve výši 700 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 932,81 Kč ke dni 15. 5. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne 6. 12. 2017, fotokopie občanského průkazu žalovaného, protokolu o převzetí kreditní karty ze dne 6. 12. 2017, souhrnného výpisu z účtu kreditní karty za dobu od 13. 1. 2018 do 27. 1. 2020, oznámení o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 3. 2. 2020, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2020 včetně podacího archu z téhož dne, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 9. 2020 včetně seznamu odeslaných oznámení, předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2020 včetně poštovního podacího archu z téhož dne, sdělení [právnická osoba] ze dne 21. 2. 2022, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, potvrzení úplaty ze dne 17. 6. 2020, rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 29. 8. 2018, smlouvy o poustoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, smlouvy o poustoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 27. 5. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, všeobecných obchodních podmínek a obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] a.s. jako postupníkem. Tato smlouva byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 29. 8. 2018. Předmětem smlouvy o postoupení pohledávek byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědomen oznámením postupitele ze dne 14. 9. 2020, které bylo dle podacího archu téhož dne odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. Postupitel dne 17. 6. 2020 potvrdil, že žalobkyně uhradila cenu za postoupení těchto pohledávek. O tomto postoupení pohledávky byl žalovaný uvědomen oznámením žalobkyně ze dne 24. 9. 2020, jehož odeslání žalovanému však nebylo prokázáno. Žalobkyně předložila pouze seznam oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne, avšak bez potvrzení pošty o předání těchto listovních zásilek k doručení. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 29. 9. 2020, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána na adresu žalovaného jako doporučená zásilka. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o vydání kreditní karty mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 6. 12. 2017 s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a úrokovou sazbou u bezhotovostních transakcí ve výši 23,99 % ročně a u hotovostních transakcí 29,99 % ročně. Dle protokolu o převzetí kreditní karty převzal tuto žalovaný dne 6. 12. 2017. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný ohledně svých poměrů prohlásil, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě, nemá žádné vyživované děti, má úplné středoškolské vzdělání, pracuje jako administrativní pracovník v [právnická osoba] od dubna 1991, dosahuje čistého měsíčního příjmu 20 000 Kč, splátky úvěrů činí 6 000 Kč měsíčně. Z dopisu ze dne 21. 2. 2022 ve věci CBL bylo zjištěno, že [právnická osoba] [právnická osoba] a.s. na její žádost uvedla, že u žalovaného byla prováděná kontrola v registru neplatných dokladů ministerstva vnitra a dále byl žalovaný lustrovan v rejstřících BRKI, SOLUS. Banka při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z žalovaným deklarované výše jeho příjmu 20 000 Kč, který byl ověřován telefonicky. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty, jejímž držitelem byl žalovaný, bylo zjištěno, že v době od 13. 1. 2018 do 27. 1. 2020 žalovaný vyčerpal platbami u obchodníků finanční prostředky v celkové výši 13 756,12 Kč a v tomto období uhradil celkem 8 955 Kč. Dopisem ze dne 3. 2. 2020 oznámila [právnická osoba] žalovanému, že došlo k okamžité splatnosti celého úvěru na kreditní kartě ke dni 31. 1. 2020. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 11 233,53 Kč. Doručení nebo alespoň odeslání tohoto dopisu žalovanému nebylo v řízení prokázáno. Žalobkyně předložila toliko sdělení [právnická osoba] dne 21. 2. 2022, ve kterém bylo sděleno podací číslo poštovní zásilky, která měla obsahovat tuto listinu adresovanou žalovanému, a to RR6790642083F. Nicméně nejedná se o podací arch ani o potvrzení pošty o převzetí zásilky k poštovní přepravy adresátovi. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o vydání kreditní karty jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnouti bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřeného možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěrující bankou před uzavřením smlouvy vyjma žádosti o úvěr obsahující strohé prohlášení žalovaného o svých osobních a majetkových poměrech, přičemž z tohoto prohlášení není patrná ani žalovaným deklarovaná výše jeho měsíčních výdajů. Chybí taktéž potvrzení zaměstnavatele o výši tvrzeného příjmu žalovaného. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v celkové výši 13 756,12 Kč. Z listiny předložené žalobkyní vyplývá, že žalovaný provedl splátky úvěru v celkové výši 8 955 Kč a žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi přijatou částkou a uhrazenými splátkami, tj. v částce 4 801,12 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě dvou písemně uzavřených smluv o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledá