26 C 147/2022-97 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou původně Městskému soudu v Brně dne 15. 12. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 100 364 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, dále zaplacení částky 4 407,04 Kč a zaplacení 102,29% úroku z částky 80 000 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 228 470 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 2. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splatit spolu s 102,29% úrokem z úvěru (efektivní úroková sazba) v 24 měsíčních splátkách po 7 933 Kč vždy k 1. dni v měsíci počínaje dubnem 2020. Žalovaný však neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného po dobu 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 6. 2020 s tím, že k tomuto datu přirostly k nesplacené jistině i splatné úroky a nová jistina tak činila 100 164,56 Kč. Dále žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni náhradu paušalizovaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, tj. celkem 100 364 Kč. Částka 4 407, 04,34 Kč představuje smluvní pokutu dle smlouvy za prodlení po zesplatnění, jejíž výše činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení a žalobkyně ji vyúčtovala do dne vyhotovení žaloby vyjma období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Celková výše požadovaných smluvních úroků z úvěru je limitovaná v souladu se smlouvou na 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy, tj. na částku 228 470 Kč. 2. Žalovaný nejprve namítal, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto a to v trestním rozsudku, kdy byl shledán vinným spáchání úvěrového zločinu. U jednání, kterého se účastnil prostřednictvím videokonferenčního zařízení, již k žalobě námitek neměl, ponechal však na úvaze soudu posouzení platnosti úvěrové smlouvy. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 8. 2022 č. j. 26 C 147/2022-82, které nabylo právní moci dne 20. 9. 2022, bylo řízení zastaveno co do částky 80 000 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby odůvodněného tím, že částka 80 000 Kč byla žalobkyni již přiznána jako náhrada škody v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022 č. j. 5 T 182/2021-488. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: výpisu z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2020, předsmluvního formulář, oznámení o schválení úvěru ze dne 2. 3. 2020 včetně dodejky ze dne 6. 3. 2020, fotokopie občanského průkazu žalovaného včetně jeho souhlasu s kopírováním ze dne 28. 2. 2020, dokladu o vyplacení úvěru, oznámení o zesplatnění ze dne 7. 6. 2020, čestného prohlášení ze dne 25. 1. 2019, výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, fotokopie pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2018, hodnocení klienta, prohlášení klienta, karty klienta, výpisu z účtu žalovaného – přehledu plateb, předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2020 včetně podacího archu ze dne 26. 11. 2020 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022 č. j. [číslo jednací]. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že nabídku na uzavření smlouvy podal žalovaný žalobkyni dne 28. 2. 2020 pod [číslo]. Dle smlouvy o úvěru měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 102,29 % ročně měl žalovaný žalobkyni splatit formou 24 měsíčních splátek po 7 933 Kč a celkem tak měl uhradit částku 190 392 Kč. Žalobkyně tuto nabídku smlouvy přijala, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru č. smlouvy [číslo] 2. 3. 2020 a toto oznámení bylo žalovanému dle doručenky doručeno dne 6. 3. 2020. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 28. 2. 2020 poukázala žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] 80 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z listiny, označené jako prohlášení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje prohlášení žalovaného ze dne 28. 2. 2020, ve kterém žalovaný uvádí, že nemá žádné dluhy, není v úpadku ani mu úpadek nehrozí, a že veškeré poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně nahlížela před uzavřením úvěrové smlouvy do těchto registrů, a že žádné negativní záznamy ohledně žalovaného zjištěny nebyly vyjma příliš nízkého skóre označujícího vyšší riziko. Dle žalobkyni žalovaným předložené pracovní smlouvy žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy měl být zaměstnán jako oblastní konzultant pro Jihomoravský kraj u [právnická osoba] s mzdou ve výši 69 545 Kč měsíčně, a to od 1. 1. 2018 na dobu neurčitou. Dle žalobkyni žalovaným předložených výpisů z jeho běžného účtu měla mu být od května 2019 do února 2020 poukazována mzda ve výši: 50 000 Kč, 50 050 Kč, 50 000 Kč, 50 000 Kč, 50 000 Kč, 51 241 Kč, 50 000 Kč, 53 457 Kč, 52 358 Kč a 50 000 Kč. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje i prohlášení žalovaného, ve kterém uvedl, že je zaměstnán se mzdou 50 000 Kč, jeho výdaje jsou v rozsahu životního minima ve výši 3 410 Kč, na bydlení vynakládá 3 500 Kč. Celkové výdaje tak činí 6 910 Kč měsíčně. O zesplatnění úvěru měl být žalovaný žalobkyní upozorněn dopisem ze dne 7. 6. 2020. Jeho odeslání nebo doručení žalovanému nebylo však prokázáno. Za řádný důkaz o odeslání listiny v červnu 2020 nepovažuje soud čestné prohlášení ze dne 25. 1. 2019 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 25. 11. 2020, která byla dle podacího archu odeslána jako doporučená zásilka dne 26. 11. 2020. Ze čteného rozsudku Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že žalovaný byl shledán vinným spáchání úvěrového podvodu, přičemž jedním ze sedmi skutků bylo i sjednání předmětné smlouvy s žalobkyní. Žalovaný žalobkyni své příjmy dokládal pozměněným výpisem ze svého účtu, u [právnická osoba] nebyl nikdy zaměstnán. Rozsudkem byl žalovaný zavázán k náhradě škody žalobkyni ve výši 80 000 Kč. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 7. V daném případě soud shledal, že příjmy žalovaného byly doloženy dostatečným způsobem, a to ve výši 50 000 Kč měsíčně. Nelze dávat k tíži žalobkyně, že neprohlédla kriminální záměr žalovaného, který své příjmy dokládal zfalšovanými listinami. Dle soudu však nebyly dostatečným způsobem zjišťovány výdaje žalovaného, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že výše splátky úvěru měla dosahovat přibližně 16 % měsíčního příjmu žalovaného a ke skutečnosti, že žalovaný přes svůj poměrně vysoký příjem deklaroval výdaje ve výši životního minima a že v registru NRKI dosáhl nízké skóre nasvědčující vyšší rizikovosti se splácením úvěru žalovaným. Žalobkyně vycházela toliko s ničím nedoloženého tvrzení žalovaného, že jeho běžné výdaje odpovídají výši životního minima. Žalovaný taktéž žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok, by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný však již byl zavázán k zaplacení částky odpovídající výši jeho obohacení, byť z titulu náhrady škody způsobené trestným činem, a po částečném zpětvzetí žal