26 C 163/2022-91 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 5. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 905,72 Kč spolu s 15,49% úrokem z částky 17 677,77 Kč od 24. 6. 2020 do 23. 7. 2020 a z částky 16 688,77 Kč od 24. 7. 2020 do 21. 9. 2020, s 8,25% úrokem z částky 16 688,77 Kč od 22. 9. 2020 do 27. 10. 2020, z částky 15 699,77 Kč od 28. 10. 2020 do 20. 11. 2020, z částky 14 710,77 Kč od 21. 11. 2020 do 22. 1. 2021 a z částky 13 721,77 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 18 861,72 Kč od 25. 6. 2020 do 23. 7. 2020, z částky 17 872,72 Kč od 24. 7. 2020 do 27. 10. 2020, z částky 16 883,72 Kč od 28. 10. 2020 do 20. 11. 2020, z částky 15 894,72 Kč od 21. 11. 2020 22. 1. 2021 a z částky 14 905,72 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že je právním nástupcem [právnická osoba] s.r.o., která poskytovala finanční produkty pod značkou [anonymizováno] a která zanikla fúzí sloučením s žalobkyní dne 1. 12. 2021. Tato společnost uzavřela se žalovaným dne 9. 3. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 29 400 Kč byla poukázána na běžný účet žalovaného a částka 600 Kč byla započtena na poplatek za zprostředkování úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného 15,49% úroku v 39 měsíčních splátkách po 989 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil splátky za prosinec 2019 a leden 2020, vyl úvěr ke dni 24. 6. 2020 zesplatněn. Po zesplatnění žalovaný uhradil 3 splátky po 989 Kč ve dnech 27. 10. 2020, 20. 11. 2020 a 22. 1. 2021. Dlužná částka sestává z jistiny 13 721,77 Kč, úroku 683,95 Kč a smluvní pokuty 500 Kč za pozdní úhradu splátky za březen 2020. Dále žalobkyně podrobně popsala průběh kontraktačního procesu a zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: sdělení [právnická osoba] ze dne 5. 9. 2022, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 9. 3. 2018, úvěrových podmínek, splátkového kalendáře, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následného podpisu smlouvy ze dne 30. 4. 2021, fotokopie občanského průkazu a rodného listu žalovaného, potvrzení o vyplacení úvěru, výzvy před zesplatněním ze dne 21. 2. 2020, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 4. 2020 včetně historie zásilky, výpis z interního systému žalobkyně, úvěrové zprávy, karty klienta, výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] za dobu od 1. 12. 2017 do 28. 2. 2018 a předžalobní výzvy ze dne 2. 7. 2021 včetně historie zásilky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že je právním nástupcem [právnická osoba] s.r.o. [IČO], která zanikla ke dni 1. 12. 2021 v důsledku fúze sloučením se žalobkyní. Ze smlouvy o hotovostním úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 9. 3. 2018 mezi [právnická osoba], [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Listina s obsahem smlouvy sice nenyla žalovaným podepsána, ale soud má za to, že osobou jednající s úvěrující společností byl žalovaný, jeho totožnost byla dostatečně ověřena zasláním snímků občanského průkazu a rodného listu žalovaného a výpisů z jeho běžného účtu. Žalovaný nenamítal, že by smlouvu o úvěru, který po určitou dobu i řádně splácel, uzavřel s jiným obsahem, pro sebe výhodnějším. Dle smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, ze které měl být započten poplatek 600 Kč, částka 29 400 Kč měla být poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně 15,49% úroku formou 39 měsíčních splátek 989 Kč vždy k 19. dni v měsíci počínaje dubnem 2018. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 12. 8. 2018 byla na shora uvedený účet žalovaného připsána částka 29 400 Kč jako půjčka od [právnická osoba] Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného v celkové výši 25 725 Kč, tj. 26 plateb po 989 Kč a platbu částky 11 Kč, poslední tři platby po 989 Kč byly provedeny ve dnech 27. 10. 2020, 20. 11. 2020 a 22. 1. 2021. Dopisem ze dne 22. 4. 2020, k jehož uložení pro žalovaného na poště došlo dne 27. 6. 2020, oznámila předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že zesplatnila úvěr pro prodlení s jeho splácením a vyzvala jej k úhradě částky 18 861,72 Kč do 30 dnů od doručení dopisu. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán předchůdkyní žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne 2. 7. 2021, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu korespondenční i na adresu trvalého pobytu žalovaného. 5. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že úvěrující zjišťovala v registru CNCB (Czech Non-banking Credit Bureau) historii splácení úvěrů žalovaným v minulosti a že byly zjištěny 2 splácené úvěrové produkty. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že dosahuje příjmu 20 000 Kč jako zaměstnanec u Special Service International spol. s r.o., jiné příjmy neuvedl a dále, že celkové výdaje domácnosti činí 12 000 Kč, z toho výdaje na bydlení 11 730 Kč. Z výpisu z interního systému úvěrující společnosti bylo zjištěno, že tato vycházela z následujících údajů o žalovaném před uzavřením smlouvy: stav svobodný. 1 dítě, 2 osoby v domácnosti, bydlí v nájmu, ověřený příjem činí 14 024 Kč, výdaje domácnosti činí 12 000 Kč, z toho výdaje na bydlení 11 730 Kč měsíčně. Z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že v době od 1. 12. 2017 do 28. 2. 2018 byly na účet připsány platby od Special Service International spol. s r.o. v celkové výši 46 006 Kč, tj. v průměru 15 335 Kč měsíčně, dne 13. 2. 2018 byla připsána částka 60 000 Kč označená jako„ cons. loan repayment“ (zřejmě vyplacení spotřebitelského úvěru). Z účtu byly prováděny platby kartou v obchodech, výběry hotovosti z bankomatu (nejvyšší částka 54 000 Kč několik dnů po připsání shora uvedené částky 60 000 Kč) a taktéž jednorázové, byť v některých případech každý měsíc se opakující, příkazy k úhradě. Zůstatky na účtu na konci kalendářních měsíců od listopadu 2017 do února 2018 byly: + 82,62 Kč, + 2601,71 Kč, 0 Kč (pohledávky po splatnosti 86,90 Kč) a + 76,28 Kč. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsaná žalovaným, ale totožnost žalovaného jako osoby jednající o uzavření smlouvy byla řádně ověřena zasláním fotokopie osobních dokladů a výpisů z běžného účtu. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si smluvní strany sjednaly. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky úvěru 29 400 Kč na běžný účet žalovaného. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně je právním nástupcem úvěrující společnosti, která zanikla ke dni 1. 12. 2021 fúzí sloučením s žalobkyní. Soud má za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. 7. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Zejména zcela zanedbala zjišťování výše a struktury pravidelných výdajů žalovaného. V tomto směru se spokojila z velice s