26 C 184/2022-65 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 3. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 11 252,75 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 403,73 Kč od 21. 5. 2021 do 24. 11. 2021, s kapitalizovaným úrokem ve výši 929,47 Kč od 7. 4. 2020 do 20. 5. 2021 a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 11 682,22 Kč od 25. 11. 2021 do 10. 1. 2022 a z částky 10 682,22 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 7. 4. 2020 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který měla žalovaná splatit spolu se sjednaným 19,9% úrokem v 24 měsíčních splátkách po 762,70 Kč. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, proto banka dne 20. 5. 2021 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Následně žalovaná dne 10. 1. 2022 uhradila ještě částku 1 000 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 752,75 Kč a smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč (za odeslání dvou upomínek a oznámení o zesplatnění úvěru). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 7. 4. 2020, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru, standartních informací o spotřebitelském úvěru, základních produktových podmínek služeb přímého bankovnictví, smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 1. 4. 2019 včetně dispozice ke smlouvě ze dne 9. 4. 2019, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet], výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] za dobu od 20. 11. 2019 do 20. 3. 2020 a ze dne 21. 4. 2020, potvrzení o výši příjmů ze dne 14. 1. 2020, fotokopie občanského průkazu žalované, upomínek ze dne 21. 2. 2021 a ze dne 1. 4. 2021, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 5. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 25. 5. 2021 a předžalobní upomínky ze dne 26. 11. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 11. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o bankovních produktech a službách bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1. 4. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou. Dle dispozic k této smlouvě ze dne 9. 4. 2019 byl mimo jiné žalované zřízen běžný účet č. [bankovní účet] a služby internetového bankovnictví [příjmení] banka s přihlášením přes mobilní klíč. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 4. 2020 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, a to přes internetové bankovnictví [příjmení] banka. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč na její běžný účet shora uvedeného čísla, úvěr byl dle smlouvy veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Ve smlouvě byl sjednán úrok z nesplacené jistiny ve výši 19,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 762,70 Kč (poslední splátka 859,66 Kč). Čerpání úvěru ve výši 15 000 Kč dne 7. 4. 2020 bylo prokázáno výpisem z běžného účtu žalované. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaná na splátkách úvěru uhradila v době od 8. 6. 2020 do 11. 1. 2021 celkem 6 129,02 Kč. Okamžitá splatnost úvěru byla žalobkyní prohlášena dopisem ze dne 25. 5. 2021 a to ke dni 20. 5. 2021. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě celkového dluhu ve výši 13 237,47 Kč ve lhůtě do 7. 6. 2021. Odeslání této listiny žalované bylo prokázáno poštovním podacím archem ze dne 25. 5. 2021 O úhradu dlužné částky byla žalovaná žalobkyní upomínána v předžalobní upomínce ze dne 26. 11. 2021, která byla dle podacího archu odeslána žalované dne 29. 11. 2021. 6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v daném případě vycházela z příjmu žalované z pracovního poměru na dobu určitou, jehož výše byla ověřena z běžného účtu žalované vedeného žalobkyní, a pokud se jedná o výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima klienta a normativních nákladů na bydlení.Z potvrzení o výši příjmu ze dne 14. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána v [právnická osoba] od 3. 4. 2019 na dobu určitou do 2. 10. 2020, není s ní vedeno řízení o ukončení pracovního poměru, průměrná čistá mzda žalované za poslední čtvrtletí činila 14 499 Kč. Z výpisů z běžného účtu žalované za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy (od 4. 11. 2019 do 20. 3. 2020) bylo zjištěno následující: na účet docházela mzda od [právnická osoba] v průměrné výši 15 376 Kč, žalovaná čerpala další úvěry a to dne 16. 1. 2020 ve výši 85 000 Kč, dne 27. 2. 2020 ve výši 5 000 Kč a 3. 3. 2020 ve výši 5 000 Kč, placení nákladů na bydlení a energie není z výpisů patrné, žalovaná prováděla platby kartou v obchodech, výběry hotovosti v bankomatu, každý měsíc byla prováděna mimo jiné i odchozí platba blíže nespecifikovaná ve výši 5 210 Kč. 7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že úvěrová smlouva jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnouti bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřeného možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Vůbec nezkoumala výdajovou stránku osobního rozpočtu žalované a v tomto směru bez dalšího vycházela z nákladů ve výši životního minima a normativních nákladů na bydlení. Přitom z výpisů z běžného účtu žalované je patrné, že její výdaje jsou rozhodně vyšší. Žalobkyně se nedomáhala po žalované vysvětlení účelu pravidelně se opakující odchozí platby po 5 210 Kč měsíčně ani sdělení důvodu čerpání dalších spotřebitelských úvěru v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Příjem žalované byl sice doložen, avšak jedná se o mzdu z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, která nepokrývá celou dobu předpokládaného splácení předmětného úvěru. Soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla bankou řádně zkoumána. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od žalobkyně částku 15 000 Kč. Z listiny předložené žalobkyní a z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná provedla splátky úvěru v celkové výši 7 129,02 Kč a žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi přijatou částkou a uhrazenými splátkami, tj. v částce 7 870,98 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 7 870,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 870,98 Kč od 25. 11. 2021 do 10. 1. 2022 a z částky 7 870,98 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení a dále částku 340,86 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení (vypočteno z částky 8 870,98 Kč od 8. 6. 2021 do 24. 11. 2021 v sazbě 8,25 % ročně). Výzva k úhradě byla obsažena v oznámení o prohlášení úvěru za splatný a byla v něm stanovena lhůta k úhradě do 7. 6. 2021. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §