26 C 215/2022-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 6. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 26 101,80 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 671,95 Kč a s 88% úrokem a 11,75% úrokem z prodlení z částky 9 253,41 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 20. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 14 661 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 318 Kč. Žalovaný však uhradil toliko částku 1 000 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 88 % ročně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 9 253,41 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 11 848,39 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % z hodnoty splátek, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 5. 2020, standartních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, výzvy k úhradě ze dne 10. 2. 2022 včetně potvrzení o podání ze dne 11. 2. 2022, předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2022 včetně potvrzení podání ze dne 24. 5. 2022, výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 25. 7. 2022, výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne 27. 7. 2022 a zákaznické karty ze dne 20. 5. 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 5. 2020 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky (včetně poplatku za pojištění) v celkové výši 14 661 Kč, tj. celkem 24 661 Kč v 78 týdenních splátkách po 317 Kč (poslední splátka 252 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti [právnická osoba] prohlásil, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, vyživuje tři osoby, je na rodičovské dovolené, jeho příjem činí 10 000 Kč, další příjmy domácnosti pak 10 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Žalovaný měl předložit pouze listinu označenou jako„ ústřižky [číslo]“. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že dotaz ohledně žalovaného byl činěn dne 25. 7. 2022 a ke dni 20. 5. 2020 byly vůči žalovanému vedeny dvě exekuce, byť zápis těchto proběhl až následovně v říjnu 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní ve výzvě k úhradě ze dne 10. 2. 2022, která byla odeslána dne 11. 2. 2022 a v předžalobní upomínce ze dne 20. 5. 2022, která byla odeslána dne 24. 5. 2022. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o zápůjčce, jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila listinu, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. Úvěrující společnost vůbec nezjišťovala strukturu výdajů žalovaného, které deklaroval v nepravděpodobně nízké výši 6 000 Kč vzhledem k tomu, že uvedl, že bydlí v nájmu a že vyživuje tři osoby. Žalobkyně taktéž neprokázala, že úvěrující společnost činila ohledně žalovaného dotaz na registry dlužníů a na centrální evidenci exekucí v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 1 000 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 9 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 18. 2. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 11. 2. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 16. 2. 2022, následující den nastala splatnost a nejpozději od 18. 2. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 9 000 Kč. Úrok z prodlení za dobu od 18. 2. 2022 do 17. 3. 2022 byl přiznán v částce 81,12 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 8. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 261 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 045 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 1 306 Kč.