26 C 233/2022-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 6. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 602,40 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 408,54 Kč a s 88% úrokem a 11,75% úrokem z prodlení z částky 6 125,89 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 25. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnut hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 251 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 294 Kč. Žalovaná však uhradila toliko částku 2 300 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 88 % ročně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 6 125,89 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 5 976,51 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % z hodnoty splátek, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 2. 2020, standartních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, výzvy k úhradě ze dne 10. 2. 2022 včetně potvrzení o podání ze dne 4. 3. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 3. 2022, předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2022 včetně potvrzení podání ze dne 24. 5. 2022, výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 15. 9. 2022 a zákaznické karty ze dne 25. 2. 2020. Soud naopak neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] pro jeho nadbytečnost. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25. 2. 2020 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 8 251 Kč, tj. celkem 15 251 Kč v 52 týdenních splátkách po 294 Kč (poslední splátka 257 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná společnosti [právnická osoba] prohlásila, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, vyživuje jednu osobu, je na rodičovské dovolené, její příjem činí 16 800 Kč, měsíční výdaje činí 7 300 Kč. Žalovaná měla předložit pouze listinu označenou jako„ rozhodnutí o přiznání dávky“. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že dotaz ohledně žalované byl činěn dne 15. 9. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní ve výzvě k úhradě ze dne 10. 2. 2022, která byla odeslána dne 4. 3. 2022 a v předžalobní upomínce ze dne 20. 5. 2022, která byla odeslána dne 24. 5. 2022. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 6. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila listinu, kterou měla předkládat žalovaná při uzavření smlouvy. Povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu 5 let od zániku právního vztahu je přitom dána ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle u jednání doplněných skutkových tvrzení výdajová stránka rodinného rozpočtu žalované nebyla vůbec prověřována a úvěrující pouze vycházel z prohlášení žalované v zákaznické kartě. Úvěrující společnost vůbec nezjišťovala strukturu výdajů žalované, které deklarovala v nepravděpodobně nízké výši 7 300 Kč vzhledem k tomu, že uvedla, že bydlí v nájmu a že vyživuje další osobu. Žalobkyně taktéž neprokázala, že úvěrující společnost činila ohledně žalované dotaz na registry dlužníků a na centrální evidenci exekucí v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, jediná předložená listina byla vyhotovena několik dnů před jednáním v této věci. Za této situace, kdy již samotná skutková tvrzení o rozsahu prováděného zkoumání úvěruschopnosti žalované vedou soud k závěru, že úvěrující řádně nezjišťoval schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, výslech svědka, který jednal s žalovanou za úvěrující společnost, by byl nadbytečný, a proto nebyl soudem proveden. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 7 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně částku 2 300 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 4 700 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 11. 3. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 4. 3. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 9. 3. 2022, následující den nastala splatnost a nejpozději od 11. 3. 2022 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 4 700 Kč. Úrok z prodlení za dobu od 11. 3. 2022 do 17. 3. 2022 byl přiznán v částce 10,59 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a pro