26 C 285/2022-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 14 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 269,58 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 744,79 Kč a s 25,14% úrokem z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 19. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 3 100 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 25,14 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 2 269,58 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 744,79 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 19. 12. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022, výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022, sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení, čestného prohlášení ze dne 18. 12. 2019, potvrzení o vkladu na účet, 1. strany nájemní smlouvy a výpisu z registru platebních informací. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 12. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 8 000 Kč, tj. celkem 18 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Z čestného prohlášení žalované bylo zjištěno, že vůči úvěrující společnosti prohlásila, že dosahuje příjmu 7 000 Kč měsíčně. Ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalovaná pobírá invalidní důchod ve výši 4 067 Kč měsíčně. Z první strany nájemní smlouvy bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu o nájmu bytu, jedním z nájemců je žalovaná, nájemné má činit 9 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 19. 4. 2022. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zjištění ohledně výše příjmu žalované. I kdyby úvěrující měla vycházet z čestného prohlášení žalované (příjem 7 000 Kč měsíčně), a nikoli z potvrzení o výši důchodu (4 067 Kč), pak úvěr žalované neměla poskytnout, a to za situace, kdy náklady na bydlení (bez energií a služeb) dosahovaly částky 9 000 Kč měsíčně, případně poloviny z této částky, když žalovaná byla jedním ze dvou nájemníků. Žalobkyní zmiňovaná karta zákazníka nebyla soudu předložena. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 3 100 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 6 900 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 26. 4. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 19. 4. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 22. 4. 2022, následující pracovní den nastala splatnost a nejpozději od 26. 4. 2022 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 6 900 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.