26 C 297/2022-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 14 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 269,58 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 744,79 Kč a s 25,14% úrokem z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 19. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 3 100 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 25,14 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 2 269,58 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 744,79 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 27. 2. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022, výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022, karty zákazníka ze dne 27. 2. 2020, smlouvy o nájmu bytu v rodinném domě ze dne 15. 10. 2018, tří výplatních lístků žalovaného, rozhodnutí o povolání do služebního poměru ze dne 8. 3. 2018 a personálního rozkazu ze dne 1. 7. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27. 2. 2020 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 12 000 Kč, tj. celkem 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil úvěrující společnosti, že žije s partnerkou v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, je zaměstnán jako voják z povolání na dobu určitou do 30. 6. 2022 s příjmem 28 655 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 8 000 Kč, splátky úvěru 6 800 Kč a ostatní výdaje 3 500 Kč měsíčně. Z rozhodnutí o povolání do služebního poměru a z personálního rozkazu bylo zjištěno, že žalovaný byl povolán do služebního poměru vojáka z povolání na dobu 51 měsíců od 1. 4. 2018 do 30. 6. 2022, plat mu byl stanoven na 24 850 Kč od 1. 7. 2018. Z výplatních lístků za období od listopadu 2019 do ledna 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo celkem vyplaceno 85 967 Kč, přičemž celý listopad 2019 a část prosince 2019 byl na nemocenské, v lednu 2020 byl mu vyplacen i stabilizační příspěvek 7 000 Kč. Ze smlouvy o nájmu bytu v rodinném domě bylo zjištěno, že ji uzavřel žalovaná jako jediný nájemce, nájemné bylo sjednáno na 11 000 Kč měsíčně a zálohy na služby (voda, plyn, elektřina, odvoz odpadů) na 5 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 19. 4. 2022. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, resp. na základě učiněných zjištění neměl být žalovanému úvěr poskytnut. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 7. Žalovaný dostatečným způsobem doložil úvěrující společnosti zdroj i výši svých příjmů, byť zůstává otázkou, nakolik byla žalovaným deklarovaná výše jeho čistého příjmu ovlivněna jednorázovými událostmi (nadprůměrně vysoká vyplacená částka za prosinec 2019 v souvislosti s předchozí pracovní neschopností a výplata stabilizačního příspěvku ve výši 7 000 Kč pouze v lednu 2020). Služební poměr žalovaného měl trvat po celou dobu předpokládaného splácení úvěru. Soud však shledal zásadní nesoulad mezi žalovaným deklarovanou výší nákladů na bydlení a skutečností vyplývající z předložených listin. Dle nájemní smlouvy byl žalovaný jediným nájemcem bytu v rodinném domě a pouze on tedy měl povinnost hradit pronajímateli nájemné a zálohy na služby v celkové výši 16 000 Kč, a nikoli ve výši 8 000 Kč. Nebyl nijak doložen případný závazek jiné osoby (zřejmě partnerky žalovaného) podílet se nahrazení těchto nákladů z jedné poloviny. Taktéž částka ostatních výdajů (3 500 Kč měsíčně) se bez bližšího upřesnění a doložení nejeví soudu reálnou, a to například vzhledem zmiňovanému nezaopatřenému dítěti žalovaného. Součet nákladů na bydlení (16 000 Kč), splátek úvěru (6 800 Kč) a ostatních nákladů (3 500 Kč) mírně převyšuje částku hrubého platu žalovaného. Za této situace neměl být žalovanému další spotřebitelský úvěr poskytnut. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 3 250 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 11 750 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 11 750 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 26. 4. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 19. 4. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 22