26 C 298/2022-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 40 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 178,47 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 662,12 Kč a s 20,74% úrokem z částky 28 667,58 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 28 667,58 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 17. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 28 200 Kč, a to v 80 týdenních splátkách po 728 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 17 600 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 20,74 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 4 178,47 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 1 662,12 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná souhlasila s projednáním věci v nepřítomnosti. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 17. 10. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022, výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 a karty zákazníka ze dne 17. 10. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 10. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 28 200 Kč, tj. celkem 58 200 Kč v 80 týdenních splátkách po 728 Kč (poslední splátka 688 Kč). Z karty zákazníka bylo zjištěno, že vůči úvěrující společnosti žalovaná prohlásila, že je na mateřské/rodičovské dovolené, počet dětí neuvedla, žije v nájmu a její celkové příjmy činí 22 685 Kč a výdaje 18 575 Kč měsíčně, z toho na bydlení a energie 12 075 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 19. 4. 2022. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně předložila pouze kartu zákazníka obsahující velmi kusé údaje žalované o svých poměrech, které přitom nebyly nijak verifikovány. Zejména velmi zvláštní je ponechání bez dalšího neuvedení údaje o počtu nezaopatřených dětí osobou, která v té době byla na mateřské nebo rodičovské dovolené. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 17 600 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 12 400 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 12 400 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 26. 4. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 19. 4. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 22. 4. 2022, následující pracovní den nastala splatnost a nejpozději od 26. 4. 2022 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 6 900 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 406 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 624 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 2 030 Kč.