26 C 332/2022-62 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 93 235,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 091, 667 980,85 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 545,08 Kč, s 21% úrokem z částky 90 605,67 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 92 105,67 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 19. 6. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně 21% úroku splatit formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto banka dne 15. 2. 2021 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 101 350,16 Kč. Soud připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o 8,25% zákonný úrok z prodlení z částky 1 130 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, tak jak to navrhla žalobkyně ve svém podání ze dne 20. 10. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 19. 6. 2019, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru výpisu z úvěrového účtu za dobu od 4. 7. 2019 do 22. 11. 2021, platební historie, upomínky ze dne 18. 11. 2020, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 17. 2. 2021 včetně podacího archu ze dne 18. 2. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě, potvrzení ze dne 22. 11. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 9. 12. 2021, předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne, žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2019, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 10. 10. 2022 a potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 6. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 19. 6. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet], úroková sazba byla sjednána ve výši 21 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách po 2 507,22 Kč (včetně poplatku za pojištění ve výši 226 Kč). Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč dne 19. 6. 2019 a uhradil 15 splátek po 2 507,22 Kč, tj. 37 608,30 Kč. Dopisem ze dne 17. 2. 2021, který byl dle podacího archu odeslán žalovanému dne 18. 2. 2021, prohlásila banka předmětný úvěr za splatný ke dni 15. 2. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 101 350,16 Kč ve lhůtě do 3. 3. 2021. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěrující společnost při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, které byly ověřovány v interních i externích databázích, při výpočtu disponibilní částky bylo vycházeno z částky životního minima klienta a částky normativních nákladů na bydlení. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný vůči bance prohlásil, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytě nebo domě, má odborné učňovské vzdělání, je zaměstnán u [právnická osoba] jako dělník s průměrným čistým měsíčním příjmem 31 385 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti. žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 % z čerpaného úvěru. Výši příjmu doložil potvrzením zaměstnavatele ze dne 19. 6. 2019, dle kterého je zaměstnán jak nástrojář, pracovní poměr je na dobu neurčitou a čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 31 385 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 11. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému postupitelem oznámeno dopisem ze dne 30. 11. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 9. 12. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Úvěrující banka sice zjišťovala příjem žalovaného, avšak nijak nezjišťovala výši ani strukturu jeho pravidelných výdajů, a tomto směru vycházela pouze z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 100 000 Kč, uhradil dle listiny předložené žalobkyní toliko částku 37 608,30 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 62 391,70 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 62 391,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, avšak až ode dne 4. 3. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění obsaženou v oznámení banky o zesplatnění úvěru odeslaném formou doporučeného dopisu na adresu žalovaného dne 18. 2. 2021, ve kterém byla stanovena lhůta k plnění do 3. 3. 2021. Úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od 4. 3. 2021 do 24. 11. 2021 byl přiznán jako část požadovaného kapitalizovaného úroky z prodlení ve výši 3 751,19 Kč (za 266 dní prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 62 391,70 Kč). Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 62 391,70 Kč, tj. 67 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 30 843,97 Kč, tj. 33 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 34 = nákladů řízení ([číslo]). Celkové odůvodněné náklady žalobkyně dle soudu činí 30 223 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 662 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 19 440 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 200 Kč, náhrady za zt