26 C 357/2022-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 6. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 719 772,65 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 281,51 Kč za dobu od 13. 5. 2022 do 31. 5. 2022 a zákonného 11,75 % úroku z prodlení z částky 700 000 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 7. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření registrační [číslo] 2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 11. 7. 2019 překlenovací úvěr ve výši 700 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit formou měsíčních splátek po 3 470 Kč úrok z tohoto úvěru a dále se zavázal k měsíční splátce povinného spoření ve výši 2 100 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 5,94 % ročně. Žalovaný nehradil řádně splátky a žalobkyně prohlásila úvěr za zcela splatný dopisem ze dne 12. 4. 2022. Žalovaný uhradil splátkami částku 69 400 Kč a dále na jeho dluh žalobkyně započetla zůstatek na jeho účtu stavebního spoření ve výši 33 699,75 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 700 000 Kč, úroků 19 610,65 Kč a polatků 162 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 2. 7. 2019, výzev ke splacení dluhu ze dne 12. 4. 2022 včetně dodejek, výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 10. 3. 2022 včetně dodejek, obratů na kontě [číslo] [číslo] sazebníků úhrad za poskytované služby, pokynu k čerpání úvěru ze dne 8. 7. 2019, žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2019, čestného prohlášení ze dne 3. 7. 2019, výpisů z účtu žalovaného za březen až květen 2019 č. [bankovní účet], potvrzení o výši příjmů ze závislé činnosti ze dne 24. 6. 2019, výstupu z interní databáze žalobkyně, výstupu z CBS, výstupů z BRKI a NRKI, výstupu ze [příjmení], výstupu z centrální evidence exekucí, výstupu – bonita, výstupu – verifikační kontrola, základního přehledu informací a listiny označené„ bonita“. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 2. 7. 2019, která byla uzavřena ke smlouvě o stavebním spoření č. [bankovní účet], bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, žalovanému byl poskytnut překlenovací úvěr ve výši 700 000 Kč na ve smlouvě uvedený bytový účel. Žalovaný se zavázal splácet úrok v měsíčních splátkách po 3 740 Kč a povinně spořit na účet stavebního spoření částku 2 100 Kč měsíčně. Úrok z překlenovacího úvěru byl sjednán ve výši 5,94 % ročně. Z listiny označené jako obraty na kontě bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným v částce 700 000 Kč a výše úhrad 69 400 Kč. Výzvou ke splácení dluhu ze dne 12. 4. 2022 zesplatnila žalobkyně úvěr ze shora uvedené smlouvy se zůstatkem dluhu 719 772,65 Kč a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 12. 5. 2022, z čehož jistina úvěru činila 500 000 Kč. Dopis byl odeslán na adresu žalovaného jako doporučená zásilka a dle dodejky došlo k jeho uložení dne 13. 4. 2022. Další zjištění se týkala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný vůči žalobkyni prohlásil, že je svobodný, žije v pronajatém bytě, je zaměstnán u [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč. Výši příjmu žalovaný doložil i potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu ze závislé činnosti ze dne 24. 6. 2019, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán jako horník u [právnická osoba] od 1. 9. 2017 na hlavní pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 35 663 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od března do května 2019 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu ke konci kalendářních měsíců od února do května 2019 činil: 509,72 Kč, 56,73 Kč, 61,76 Kč a – 5 858,07 Kč. Každý měsíc na tento účet docházela mzda od [právnická osoba], a to ve výši 28 067 Kč, 36 826 Kč a 32 074 Kč. Podstatná část finančních prostředků byla z účtu vybrána v hotovosti z bankomatu, a to v březnu 2019 – 22 600 Kč, v dubnu 2019 - 31 000 Kč a v květnu 2019 - 25 000 Kč, dále z účtu byly prováděny pravidelné splátky půjčky ve výši 4 262 Kč měsíčně a dva trvalé příkazy v částkách 641 Kč a 752 Kč. Dále byly prováděny platby kartou v obchodech, ponejvíce v měsíci květnu 2019. K účtu byl zřízen kontokorent, který žalovaný využíval. Žalobkyně dále ohledně žalovaného činila dotazy do registrů [příjmení], NRKI, BRKI a dále do centrální evidence exekucí a interní databáze. Těmito dotazy bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádnou exekuci, v registru [příjmení] neměl evidovány žádné dlužné splátky, rovněž v registrem BRKI a NRKI byl bez negativního nálezu. Dosahoval skóre CBS 519. Byly zjištěny jeho tři externí závazky bez delikvence splácení, a to spotřební úvěr ve výši 19 999 Kč splácený po 639 Kč měsíčně a osobní úvěr ve výši 200 000 Kč splácený po 3 962 Kč a dále kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč. Dle listiny označené jako bonita-výstup žalobkyně při vyhodnocování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu ve výši 35 663 Kč a dále zohlednila další úvěr ve výši 226 017 Kč splácený po 4 901 Kč měsíčně s tím, že náklady na bydlení žalovaného činí 4 000 Kč měsíčně a náklady na domácnost 4 000 Kč měsíčně. 5. Žaloba se jeví soudu toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru, jak rovněž čerpání úvěru žalovaným ve výši 700 000 Kč. Soud nicméně vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem ustanoveným v ust. § 86 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 6. Žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala příjmy žalovaného, jejich výše dle potvrzení o příjmu by za určitých okolností postačovala k řádnému splácení úvěru. Nicméně dle soudu nebyly řádně zjišťovány pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Tyto zejména nemohly být zjišťovány z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného za tři měsíce, jelikož naprostá většina finančních prostředků došlých na tento účet ve formě mzdy byla vybírána v hotovosti a není tedy zřejmé, na jaký účel byly finanční částky použity. Z výpisu z účtu zejména není patrná výše nákladů na bydlení, energie a služby spojené s bydlením. I když tedy žalobkyně dostatečným způsobem zjistila výši příjmu žalovaného a dále přes dotazy na různé registry nezjistila žádné negativní poznatky ohledně splácení závazků žalovaným v minulosti, nepostupovala dle soudu řádně, jelikož zcela pominula výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného a při hodnocení jeho úvěruschopnosti vycházela toliko z jím deklarovaných kusých údajů o výši měsíčních příjmů, a to na bydlení ve výši 4 000 Kč a na domácnost ve výši 4 000 Kč, které nebyly nijak doloženy. Žalobkyně zejména nezjišťovala, na jaký účel byla použita převažující část mzdy, která byla vybírána z běžného účtu v hotovosti. Postup při posuzování úvěruschopnosti by se měl lišit případ od případu a v žalovaném případě vzhledem k výši úvěru a dlouhodobosti jeho splácení měla žalobkyně větší pozornost věnovat zejména zjišťování výdajové stránky hospodaření žalovaného. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zjišťována a z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 7. V řízení uplatněný nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný na základě neplatně