26 C 39/2022-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 11. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 6 199 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 4. 2021 prostřednictvím svých internetových stránek [webová adresa] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč se splatností do 12. 5. 2021, kdy žalovaný měl uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč. Úvěr byl poskytnut dne 14. 4. 2021 na bankovní účet žalovaného. Žalovaný však úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru neuhradil. Žalobkyni vznikl dle smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 4 000 Kč, přičemž smluvní pokuta v požadované výši 748 Kč je požadována za období od 13. 5. 2021 do 15. 11. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 4. 2021, potvrzení o platbě – [právnická osoba], snímku občanského průkazu žalovaného, výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 1. 3. 2021 do 28. 3. 2021, [anonymizována čtyři slova] ze dne 14. 4. 2021, předžalobní upomínky ze dne 27. 10. 2021 a SMS upomínky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 4. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč na dobu 28 dní za poplatek ve výši 1 451 Kč Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za to, že byla uzavřena účastníky a že žalobkyně dostatečně prověřila totožnost osoby s ní jednající, tj. žalovaného. Žalovaný totiž předložil žalované snímek svého občanského průkazu a dále výpis ze svého běžného účtu za dobu jednoho měsíce, kdy na tento účet následně žalobkyně poskytla úvěr. Žalovaný nijak nerozporoval obsah listin předložených žalobkyní, netvrdil, že by smlouva mezi účastníky byla uzavřená v jiném znění, než vyplývá z listiny předložené žalobkyní. Z potvrzení o platbě provedeného [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 14. 4. 2021 z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] byla provedena platba částky 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] se správou pro příjemce úvěr dle smlouvy [číslo] [příjmení] credit.cz. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2021 do 28. 3. 2021 bylo zjištěno následující: původní zůstatek na účtu činil - 23 019,94 Kč, konečný zůstatek - 24 799,09 Kč. Při vyčerpaném kontokorentu ve výši 24 799,09 Kč zbývalo žalovanému k dispozici 200,91 Kč. Za uvedené období byly z účtu žalovaného provedeny celkem 204 odchozí platby ve prospěch [právnická osoba] v celkové částce 66 709 Kč a dále dvě příchozí platby od této společnosti ve výši 21 000 Kč, dále pak 6 odchozích plateb na účet [právnická osoba] v celkové výši 1 448 Kč, na účet byla připsána mzda u [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 26 815 Kč, byla odeslána částka 8 500 Kč jako nájemné, na účet v tomto období byla připsány dále finanční prostředky v celkové výši 38 845,49 Kč z titulu spotřebitelských úvěrů, a to od [právnická osoba] 3 000 Kč, od [anonymizována dvě slova] 10 550 Kč, od [anonymizována dvě slova] 2 295,49 Kč a od [právnická osoba] finance celkem 6 plateb v celkové výši 20 000 Kč. Dále jsou na účtu patrné příchozí a odchozí platby na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je [jméno] [příjmení], kterou žalovaný označuje jako [anonymizováno]. Z účtu byly dále prováděny výběry hotovosti z bankomatu, občasné platby kartou v obchodech. Každý den byly prováděny platby za sázky v sázkových kancelářích. Z listiny označené jako repi credit report pool ze dne 14. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný má celkem pět smluv označených jako mikrofinance a po splatnosti je 0 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní upomínce ze dne 27. 10. 2021, která mu měla být zaslána na jeho e-mailovou adresu, avšak soudu nebyl předložen doklad o doručení či aspoň odeslání této zprávy na e-mailovou adresu žalovaného. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. na základě zjištění, které mohla a měla učinit z ji dostupného výpisu z běžného účtu žalovaného, neměl být žalovanému úvěr vůbec poskytnut. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 7. Pokud žalobkyně skutečně zkoumala obsah žalovaným předloženého výpisu z jeho běžného účtu (který soudu předložila), pak v žádném případě spotřebitelský úvěr v jakékoliv výši žalovanému poskytnout neměla. Na tomto místě je soud nucen konstatovat, že se vážně zabýval otázkou, zda je možno žalobě vyhovět, byť částečně a z titulu vydání bezdůvodného obohacení, kdy soud si položil otázku, zda žalobkyně vědomě neposkytla žalovanému úvěr do hry či sázky, kdy takováto pohledávka je tzv. naturální obligací a není ji možno vymáhat soudně. Nicméně k tomuto závěru chyběly soudu další informace a poznatky, které nemohl získat za situace, kdy žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Za 28 dní, kterých se výpis z účtu týká, provedl žalovaný celkem 210 plateb u sázkových kanceláří Tipsport a Betor, a i při zohlednění výher zaslaných mu na účet, byl v daném období z titulu sázek v mínusu přibližně 47 000 Kč, což je takřka dvojnásobek jeho měsíční mzdy. Nicméně výpis z účtu předložený soudu nepokrývá období přibližně tří týdnů před uzavřením úvěrové smlouvy a pak je otázka, zda vůbec žalobkyně se zabývala zkoumáním obsahu tohoto výpisu z účtu, a soud tak nedospěl k závěru, že by žalobkyně jednoznačně věděla o tom, že žalovaný jakékoliv částky, které mu dojdou na účet, obratem„ investuje“ do sázkových kurzových her. Vzhledem ke shora uvedenému a i s přihlédnutím, že v daném období došly na účet žalovaného finanční částky z dalších celkem devíti spotřebitelských úvěrů, jejichž výše významně překračovala výši mzdy, která mu byla tento měsíc na účet připsána, má soud za to, že žalovaný nebyl vůbec schopen úvěr, který mu poskytla žalobkyně, splácet. Za této situace má soud za to, že smlouva byla sjednána neplatně, nicméně ze strany žalobkyně se nejedná o poskytnutí finanční částky vědomě do sázky nebo hry. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 4 000 Kč, netvrdil, že by žalobkyni cokoliv uhradil a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 8. 3. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na doručení žaloby dne 4. 3. 2022. V řízení nebylo prokázáno doručení žalovanému jakékoliv dřívější výzvy k plnění, a to ani předžalobní upomínky. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebite