26 C 396/2022-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 560 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 738,25 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 222,38 Kč a s 25,23% úrokem z částky 14 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 29. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaný zavázala splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 10 560 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 426 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 5 000 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 25,23 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 3 738,25 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 1 222,38 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti sdělenížalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 29. 10. 2019, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 29. 10. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022, výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022, karty zákazníka ze dne 29. 10. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 10. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 11 560 Kč, tj. celkem 25 560 Kč v 60 týdenních splátkách po 426 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil úvěrující společnosti, že je rozvedený, žije s rodiči v nájmu, nemá nezaopatřené děti, má středoškolské vzdělání, je zaměstnán jako operátor na dobu určitou do 31. 12. 2019, dosahuje příjmu 16 700 Kč měsíčně, jeho celkové měsíční výdaje činí 10 300 Kč, z toho na bydlení 3 500 Kč a na splátky úvěrů 2 300 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 19. 4. 2022. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, resp. na základě učiněných zjištění neměl být žalovanému úvěr poskytnut. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně předložila soudu toliko kartu zákazníka s prohlášením žalovaného o svých výdajích a příjmech, které nebylo podloženo žádnými listinami. Žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 12. 2019, tj. na do, která nepokrývala větší část období, po které měl být spotřebitelský úvěr splácen. Za této situace neměl být žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnut. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 14 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 5 000 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 9 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 26. 4. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 19. 4. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 22. 4. 2022, následující pracovní den nastala splatnost a nejpozději od 26. 4. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 9 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.